Tma

1. února 2011 v 19:51 | Meggy |  Témata týdne
Noční obloha...Pod tímto pojmem se mi vybaví jedna noc, kdy jsme měli na soustředění se sborem bojovku. Vzbudili nás v noci asi ve tři hodiny ráno a museli jsme jít ve dvojicích po vyznačené trase. Bála jsem se. Nevím, kolik mi tenkrát bylo, možná že jsem byla jedenáctiletá holka. Jo, to je asi nejpravděpodobnější. Moje kamarádka Ivana se mnou šla v té dvojici a pokud si dobře vzpomínám, bála se stejně jako já ne-li víc. Ale jakmile jsme se podívaly nad sebe, na strach jsme zapomněly.

Noční obloha...Byla strašně krásná. Připomínala mi černý koberec, na kterém se někomu rozsypaly zlaté korálky. Jelikož bydlím ve městě, kde hvězdy nejsou tolik vidět, podívaná na noční oblohu v Jizerkách mě uchvátila. Už jsem si ani nepřipouštěla obavy, že na mě někde skočí upír a zakousne mě (jo, bála jsem se upírů...vlastně se trochu bojím i teď), že si spleteme cestu a skončíme někde v lese a skoro jsem si nevšimla, když na nás někdo vybafnul.

Byla tma. A to samo o sobě bylo tak okouzlující. I kdyby na obloze nebyly hvězdy, připadala bych si jako v pohádce. V pohádce, ve které můžu dýchat kouzelný vzduch, můžu se koukat do tmy a odhadovat, co kde asi je...I když se strašně bojím, mám ráda tmu. Hlavně když usínám.

Bohužel doma se mi opravdu jen málokdy poštěstí usínat za naprosté tmy. Vždycky se někde svítí, je puštěná televize, nebo slyším hlasy. Vlastně mi to nevadí, zvykla jsem si. Ale jsem vždycky strašně ráda, když můžu usínat za tmy. Je to takové...poklidné, dalo by se říct, že v něčem i vzrušující (ale to bude asi tím, že nejsem zvyklá a je to pro mě výjimečná situace). 

Když už jsem u toho, co je vzrušující...Taky vás někdy, když se koukáte na ty stovky a tisíce hvězd na obloze, napadá, že možná někdy žije taky nějaký člověk, který se taky kouká na tu nádhernou oblohu a přemýšlí o tom samém, co vy?
hvězdy
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 2. února 2011 v 21:44 | Reagovat

Představovat si, že někde kdesi na světě je člověk, co se taky kouká na nebe pro mě zas tak vzrušující není. Spíš si představuju, že by bylo fakt fajn, kdyby se na to nebe někdo (nebo Někdo?) koukal se mnou...

2 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | Web | 2. února 2011 v 21:50 | Reagovat

[1]: To si přesně představuju taky. Už jenom to (jak jsem psala na tom minulym blogu) procházení se s někým po noční Praze by bylo úžasný.

3 Meggy Meggy | Web | 2. února 2011 v 21:52 | Reagovat

Když se nad tím zamyslím...ano! Je to báječná představa, jen...nevím,  jestli není jen o něco málo reálnější než ta s tím, že se někdo kouká na nebe z jiné planety...

4 Jane Jane | Web | 3. února 2011 v 19:17 | Reagovat

[3]: Je to reálný, hodně moc moc moc reálný. Jen si musí každý počkat na tu kombinaci správného místa a času. A člověka. A pokud jsi jako já (cituji víme koho: "když něco chceš, děláš pro to úplně všechno a na nic se neohlížíš"), tak si k tý situaci trochu pomůžeš... Někdy i musíš, když jsou Někteří Lidé úplně neschopní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama