Dva světy, aneb šoky z lyžáku

15. března 2011 v 19:29 | Meggy |  Věci, co musely ven
Poslední dobou mi přijde, jakobych žila ve dvou světech. Jasně, říkala jsem to vždycky, ale teď už jasně dokážu určit, co je svět jeden a co druhý. Můžu vám říct jedno. Je to doopravdy divné.

Vlastně v každém z těch světů jsou tři lidi. Tedy tři dominantní lidi. Možná se v těch světech vyskytují i jiní lidé, ale ti tam nehrají žádnou velkou roli. Někteří pro mě důležití lidé třeba nejsou v žádném z těch světů, takže tím nechci říct, že těch šest lidí jsou jediní, na kterých mi záleží a s kterýma se bavím.

Ten první svět vlastně existuje už dlouho. Je tam moje nejlepší kamarádka, kterou znám už přes pět let. Ona moc nechce uznat, že do toho světa patří. Nebo teď už možná jo, ale ještě před takovým týdnem to uznat nechtěla. Říkala, že je v obou světech, což je sice pravda, ale když jsem se jí zeptala, jaký z nich má radši, řekla že ten první. Tenhle. Potom je v něm moje druhá nejlepší kamarádka, s kterou si sice v poslední době rozumím méně, ale stejně tam prostě patří a mám jí ráda. Je to divný, že si v poslední době přestáváme rozumět, když ještě nedávno jsme si rozuměly dost a trávily spolu dost času. No a potom tam je jeden kluk. Nejspíš je do mě dost zamilovaný...Já ho beru jako kamaráda, i když jsem na něj často naštvaná, občas se s ním i normálně bavím.

A ten druhý svět...On taky existuje dlouho. Vlastně do něj dřív patřila ta kamarádka, jak jí znám pět let. Jenže on byl poslední asi půl roku zastíněn tím prvním a teď vyplul na povrch, jestli se to tak dá nazvat. Stalo se tak na lyžáku. Jo, na lyžáku, o kterém všichni říkají, že se tam vždycky stane spoustu divných věcí a já tomu nevěřila. Na loňským lyžáku se totiž nestalo nic. Teda stalo, jedna holka si zlomila nohu a dva lidi ruku, ale asi víte, jak jsem to myslela. No a letos to byl prostě šok.

Šok! Jo, to je to správný slovo. I když já jsem za všechno to, co se tam stalo ráda. Právě po tom, co se stalo na lyžáku, jsem dokázala říct, kdo patří do toho druhýho světa. Patří tam jedna moje spolužačka, s kterou jsem si tam začala dost rozumět. Právě díky té dlouhodobé nejlepší kamarádce. Vlastně jsem si vždycky myslela, že my dvě (já a ta spolužačka) se moc nemusíme. Že se spolu vlastně bavíme jen proto, že se ona baví s tou mojí nejlepší kamarádkou a já jsem pořád s ní, takže se musíme bavit i my dvě. Jenže na tom lyžáku jsme najednou začaly řešit podobný problémy, obě jsme si psaly deník a později i jezdily ve stejným družstvu. Prostě jsme si rozuměly. Je to divné, když si s někým najednou začnete rozumět, ale nemůžu říct, že je to špatné. Je to super. Mometnálně si rozumíme dost a já doufám, že to vydrží.

No, to byl jeden z těch šoků. A musím říct, že to byl ten nejmenší. Druhým bylo to, když jsem jednou brečela na pokoji a někdo mě utěšoval. Vlastně to nebyl někdo, ale Někdo. Říkejme mu F. F je kluk ze třídy, vlastně jsme posledního půl roku nedělali nic jiného, než že jsme se hádali. F sedí před náma....a fakt nebylo dne, kdy bychom se "nepohádali" kvůli nějaké blbosti. Nebyly to hádky v pravém slova smyslu. Spíš takové, co jsou člověku k smíchu. Třeba o tom, který z pudinků je lepší. Jestli vanilkový nebo čokoládový. A pak jsme najednou začali prohlašovat, že jsme nejlepší kamarádi. Vždycky jsem to brala s takovým nadhledem. Jakože to jen tak říkáme. Vždyť my jsme se do té doby nikdy nebavili úplně vážně. Až na tom lyžáku.

Měla jsem takovou slabší chvilku. Já vím, zní to uhozeně, ale nevím, jak jinak to napsat. A v té chvíli jediný člověk, s kterým jsem chtěla mluvit byl F. Nebyla to ta nejlepší kamarádka ani ta kamarádka, s kterou jsem si tam začala rozumět, byl to F. A to, co pro mě byl ten největší šok...on za mnou přišel, on mě poslouchal, on mi pomohl. Myslím, že od tý doby se dá říct, že jsme nejlepší kamarádi. Mluvíme spolu vážně. A je to báječný, někdy si říkám, že je škoda, že jsem na to, že se dokážeme bavit vážně, nepřišla dřív.

No a ten třetí šok. Ten největší. Když jsem jela na lyžák, jela jsem tam s tím, že jsem už rok zamilovaná do kluka, který mě nechce, ale nejde mi se "odmilovat". A najednou jsem začala zjišťovat, že se mi dost začíná líbit jeden kluk ze třídy. Ale to ještě nebyl ten šok. Šok byl, když jsem byla s tím klukem na pokoji a líbala se tam s ním.

No, všechny ty šoky byly šokující, ale byly fajn. A tady máte ten druhý svět. Patří tam můj nejlepší kamarád F, s kterým se vlastně znám už tři roky, ale až nedávno mi došlo, že se s ním dokážu bavit i vážně. Pak tam patří moje kamarádka, s kterou si v poslední době strašně moc rozumím a taky tam patří ten kluk.

Mně by to ani nevadilo, že žiju ve dvou světech. Ono to je někdy lepší, protože se nemusí stát to, že když někomu něco řekneš, on to hned řekne tomu druhému a takhle se spustí domino. Ale to se samozřejmě v tomhle případě může stát taky, protože ti lidé se navzájem znají. Jenže mě už unavuje ty světy mezi sebou obhajovat. Druhý svět už vlastně ani neřeší ten první, takže už nic obhajovat nemusím, jenom ten první... ale v tomhle případě už mi došlo, že obhajování cenu nemá, takže vlastně taky neobhajuju. Nedávno jsem však slyšela něco ve smyslu: "teď jde o to, jaký svět si vybereš ty". Ale proč bych si měla vybírat. V těch dvou světech jsem žila vždycky, akorát teď jsem si to uvědomila. Spousta lidí žije v spousta různých světech a nikomu to nevadí. Nemyslím si, že bych byla vyjímkou. Nejsem výjimečná.

A nakonec, já vím, že si tenhle článek s největší pravděpodobností přečtou lidé, kterých se to týká, nebo kteří ví, o koho jde. Nepíšu to proto, abych vám něco naznačila, maximálně by z toho mělo vyplynout, že vás mám všecnny v těch světech ráda a i když se s váma někdy hádám...no, znáte mě. Píšu to proto, abych si to ujasnila a proto, že tohle je téma, na který něco napíšu. A já potřebuju psát. Tak se nad tím prosím nikdo nepohoršujte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ophelia Ophelia | Web | 19. března 2011 v 10:02 | Reagovat

To je krásnej článek :) Strašně se mi líbí, žes to sem napsala, jakože i já jsem si to mohla pořádně probrat hlavou. Strašně mě zaujala ta myšlenka dvou světů. Připomělo mi to pár zážitků z dětství. Možná o tom taky sepíšu článek :)
Jinak k tomuhle- myslím, že je dobře, že každý svět je odlišný a možná je i dobře, že se ty světy navzájem moc nemilují. Víš, je dobrý nebýt pořád v jedný společnosti, pak začneš oblbovat. Stejný názory, už prostě přesně víš, co ten člověk řekne a jak se máš před ním obhájit. (žíš, zase jsem napsala pitominu) prostě že je dobře, že se bavíš s oběma světama a nezavrhneš jeden...

2 Meggy Meggy | Web | 19. března 2011 v 20:29 | Reagovat

[1]: Já si taky myslím, že to je dobře, ale když mi ty lidi dost dávají najevo, že ten druhej svět je blbej...není to spíš moje věc?

3 Ophelia Ophelia | Web | 20. března 2011 v 10:08 | Reagovat

[2]:Je! Právě pro to, ale né zas naschvál, by ses prostě měla stýkat s oběma. Ten první je stejně dobrej jako druhej a oba ti něco daj.

4 Meggy Meggy | Web | 20. března 2011 v 13:49 | Reagovat

[3]: Kdybych to šlo, dala bych u tvýho komentáře "To se mi líbí"

5 Ophelia Ophelia | Web | 20. března 2011 v 15:27 | Reagovat

:D už zblblá z FB, ale děkuju :)

6 F F | 23. března 2011 v 19:50 | Reagovat

Fakt moc hezkej článek... A ty dva světy se stejně asi nikdy na ničem nedohondou... a to je asi i dobře

7 Meggy Meggy | Web | 23. března 2011 v 20:45 | Reagovat

[6]: Díky :) jo a máš pravdu, že se asi nedohodnou, ale to nebude problém, když se o to nebudou snažit ;)

8 Kris Kris | 18. listopadu 2011 v 22:09 | Reagovat

Doufám, že ti nevadí, že jako absolutně cizí nezaujatý člověk čtu tvůj, dalo by se říct, docela osobní článek. Na tvůj blog sem narazila náhodou a zaujal mě a vzheldem k tomu, že svoje myšlenky píšeš veřejně, nepřijde mi moc nezdvořilé na ně reagovat.

----------------------------------------

Dva světy. Ano, v tvém (i mém) životě se jistě objevují lidé, kteří si mezi sebou třeba nemusí rozumět. To pak vytvoří "dva světy", ve kterých musíš žít a ze kterých si HLAVNĚ musíš vybírat ten lepší. Což je po delší době mírně otravné. A většinou to vytvoří právě ty nejlepší kamarádky, které na sebe žárlí. Znám to moc dobře a  vyrovnávala sem se s tím docela špatně. Až do té doby, než sem si uvědomila, že tvořit si v hlavě "dva světy" není moc dobrý nápad. I když se ti to zdá nevyhnutelné. Je těžké hledat cestu, jak ty dva světy spojit, ale u mě se taková objevila a u tebe snad taky.

Druhou věcí na kterou sem chtěla reagovat byl tvůj vztah s "nejlepším kamarádem". Zdá se mi, že tě ten kluk má rád a že tě bere takovou jaká jsi. Chce aby si byla šťastná, utěšuje tě, snaží se pro tebe být oporou. Podle mě ti přesně takový člověk pomůže ty dva světy propojit :)

----------------------------------------

(Ten článek je přes půlroku starý, tudíž pravděpodobně reaguji na situaci, kterou sis už vyřešila. )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama