Všichni chtějí všechno vědět a jak to pak dopadá...

5. března 2011 v 17:45 | Meggy |  Témata týdne
Nedávno jsem si psala do deníku něco, co se týkalo ztracení iluzí. Strašně jsem se rozčilovala nad tím, jak všichni chtějí pořád všechno vědět a pak jsou z toho zklamaní. A ještě víc jsem se rozčilovala proto, že já patřím mezi ty všechny. Vždyť čím méně toho člověk ví, tím šťastnější je! Už se mi stalo tolikrát, že jsem něco chtěla vědět a pak jsem z toho byla akorát smutná...takže by samozřejmě bylo lepší, žít v těch iluzích.

V tom mém deníku je napsáno:

"Začala jsem přemýšlet o tom, proč lidi chtějí vždycky všechno vědět. K čemu jim to je? Je přece nadevše jasné, že čím míň toho člověk ví, tím je šťastnější. Může si toho totiž o to víc domyslet a ten vymyšlený svět je vždycky hezčí. Je tam vše, jak chcete. A realita je pak samozřejmě až moc tvrdá. Dám vám příklad. Na ulici vidíte pěkného kluka. Jen tak se na něj koukáte a vduchu si představujete, jak k vám ten kluk přijde, představí se jako Dominik, řekne vám, že máte nádherné oči a náhodou budete mít společnou cestu. Potom okolo toho kluka projdete ve skutečnosti, on řekne "krávo blbá, co na mě čumíš", zjistíte, že se jmenuje Eda a pak ho vidíte nastoupit do dálkového autobusu směr Olomouc. No, nebyli jste šťastnější, když jste o tom klukovi nevěděli nic? Samozřejmě, že byli, tak proč lidé chtějí pořád všechno vědět? Někteří lidé si tohle možná neuvědomují, a proto je jejich touha po informovanosti pochopitelná, ale není vůbec pochopitelné to, proč chci všechno vědět já..."

Jasně, tahle situace byla úplně smyšlená a kdyby se mi stala, tak bych tomu klukovi asi odpověděla něco v podobném duchu a minimálně bych si o něm pomyslela, že je kretén. Navíc nevím, proč zrovna jméno Dominik...Ale už se mi tolikrát stalo, že jsem zbytečně moc vyzvídala a pak byla smutná.

Lidi přichází o iluze strašně často a z toho, co jsem zatím napsala nejspíš vyplývá, že si myslím, že to je špatně. Nemyslím si to. Ne vždy. Někdy je totiž poznání pravdy mnohem lepší než utápění se ve lžích. Zrovna teď nedávno jsem zjistila, že když mi pořád všichni říkali, že mi na jednom člověku dost záleží, měli pravdu. Možná jsem to i já v hloubi duše věděla, ale asi jsem si to nechtěla přiznat z mně neznámého důvodu. Vždycky jsem chtěla nejlepšího kamaráda a nedošlo mi, že sedí přede mnou v lavici. Konečně jsem si to přiznala. A bylo to dobře...Takovýhle poznání dost pomáhá. Takže to poznání pravdy bylo vlastně prospěšný. Akorát už se tomu nedá říkat "ztráta iluzí", no... Teď mě vlastně napadlo, že bych mohla žít v iluzi, že ten člověk je můj nejlepší kamarád a on přitom není, ale to snad ne. Musím věřit v to, že to je pravda a žádná iluze!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 6. března 2011 v 19:39 | Reagovat

Ten zápis z toho deníku je super. I když u mně to často bývá i naopak, že jsem příjemně překvapená...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama