Každý má své výhody

26. dubna 2011 v 11:24 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Stává se mi to vždycky! Vždycky něco nechci a pak mě zas štve, když to končí. A jak vám asi dšlo, přesně tohle se mi stalo s Velikonocema. Mě tak neuvěřitelně štve, že skončily!

Jo, netěšila jsem se na ně. Jediné na co jsem se těšila byla vidina pěti dní strávených s bratrancem, ale jinak...kdo by se těšil na to, jak bude u babičky ve společnosti (mimo bratrance) bratra a dvou kamarádů. Jeden je o rok mladší. Občas má i vtipný průpovídky, ale někdy se zas chová divně. A tomu druhýmu je šestnáct. Kdyby byl hezkej...No, dobře. To by bylo až moc fajn na to, aby se to mohlo stát. On totiž vůbec nevypadá na to, že je mu šestnáct a vlastně...ani nevím, jestli se na to chová.

No a právě proto jsem se tam moc netěšila. Předpokládala jsem, že se budu nudit a těch chvílí, kdy si budu moct pořádně pokecat s bratrancem bude minimálně. Jenže samozřejmě, jak už to bývá - poslední den jsem zjistila, že se tam vlastně bavím a že vůbec nechci pryč.

Začala jsem si vážit toho šestnáctiletýho kluka. Vlastně přesně nevím proč. Pokoušeli jsme se hrát fotbal. Moc nám to nešlo (hlavně mně), ale stejně jsme se furt bavili tím, že jsme se snažili, aby to aspoň vypadalo jakože hrajeme fotbal. No a pak nás to omrzelo a šli jsme překopávat střechu vysokou asi deset metrů. Prostě šlo o to, kdo míč kopne dřív do dvora za střechou.

A jak se dalo předpokládat, ten míč seč zachytil na střeše. Na tý deset metrů vysoký a ještě ke všemu příšerně šikmý střeše přímo uprostřed na té hraně. Myslela jsem si, že prostě půjdem domů a nebudeme si mít čím kopat. Stejně by se po tom míči nikdo nesháněl. Jenže bratranec najednou vylezl na zídku, přešel tu plochou střechu jen v ponožkách, protože se po ní nesmí chodit a pak najednou byl na té hraně střechy, lezl tam po čtyřech a vypadalo to naprosto úžasně!

No a já tam stála s tím šestnáctiletým klukem a říkala jsem mu, jak bych se strašně bála. On řekl, že já nejsem on a já odpověděla: "bohužel." Hned se samozřejmě začal zajímat o to, proč bych chtěla být jako bratranec. A začal mi tam říkat, že každý má nějaké výhodné vlastnosti. Ano, nazval to výhodnými vlastnostmi. Ale nesdělil mi, jaký jsou ty moje výhody. Řekl pouze, že mě nezná na tolik, aby to mohl vědět. Zeptala jsem se ho, jaký jsou podle něj ty výhody bratrance a on řekl něco, kvůli čemu jsem si ho nejspíš začala vážit. " Lukášovy výhody? Třeba to, že teď leze po střeše, že vyleze na klády, u kterých neví, kdy spadnou a zabijou ho a stojí tam ve větru a užívá si to. Že se prostě nebojí nic vyzkoušet a do všeho jde!" Nevím, jestli to takhle bylo přesně, ale mělo to tenhle význam.

Možná jste teď mohli pochopit význam tadytoho článku. Já nikdy nechci být jako někdo jiný. Nevím, jestli to teď nebude znít nějak namyšleně, ale já jsem pyšná na to, co jsem. A myslím, že každý by měl být pyšný na to co je a nesnažit se být někdo jiný, nebo někoho napodobovat. Já vám neberu, že jsem nudná, trapná a já nevím co ještě. Já dokonce vím, že jsem netrpělivá a v některých situacích až moc ukecaná. Ale jak řekl on, každý má své výhody. A možná proto by na sebe měl být každej pyšnej. Protože každej je podle někoho fajn, super, bezva, vtipnej, zábavnej.... A tak dále.

No, ale zpátky k tomu začátku minulého odstavce. Kdybych už chtěla být jako někdo jiný, chtěla bych být jako bratranec. Já neříkám, že on nemá žádné špatné vlastnosti. Ale ty špatné, které má, já vlastním taky. Teda většinou. A stejně jsem radši, že já jsem já. Koho bych pak obdivovala, že...

I když rozhodně bych chtěla být odvážná. Chtěla bych jít do všeho, co mě napadne a nebát se. Jo, na ty klády jsem nakonec taky vylezla. Ale až po tom, co jsem byla ujištěna, že když to nespadlo pod nima, tak pode mnou to taky nespadne. Na tu střechu bych ale nevylezla určitě. Jsem si jistá, že při mé nešikovnosti bych letěla dolů a tam bych se rozplácla. Sice bych zažila ten super pocit letět vzduchem, ale to by bylo asi to poslední, co bych zažila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ophelia Ophelia | Web | 26. dubna 2011 v 12:50 | Reagovat

hm, super pocit letět vzduchem :)

2 Ophelia Ophelia | Web | 26. dubna 2011 v 12:57 | Reagovat

sakra, co jsem ti to napsala za debilitní komentář? :D OMG... napravím
je skvělý,že sis to nakonec užila :) no a to že jste hráli fotbal... ♥ máš naprostou pravdu- každej je skvělej, když je sebou. pokuď by ses začala měnit v lukáše, myslim, že už bys nebyla pro swena kotě :D :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama