Můj vzor...teda jestli se to tak dá říct

2. dubna 2011 v 21:45 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Spousta lidí obdivuje nějaké zpěváky, herce nebo jiné známé osobnosti. Většinou jsou to osoby stejného pohlaví a měli by být něčím výjimeční. Já obdivuju někoho, kdo je vlastně úplně neznámý (jasně, já ho znám a nejsem sama, ale...víte, jak to myslím). A ani není stejného pohlaví jako já. Je to on...a vlastně asi ni není ničím výjimečný, i když já si myslím, že je.

Je to můj bratranec. Možná vám to bude znít divně, ale kdybyste ho znali, pochopili byste mě. Když tak slyším stížnosti mých kamarádů na to, jak mají malé uječené bratrance, tak jsem opravdu nadevše vděčná osudu za to, že můj bratranec není malý a není ani uječený. Je starší než já, i když zas ne o tolik, abychom se nemohli normálně bavit.

Achjo, chtěla bych být jako on. Chtěla bych nebýt tak strašně stydlivá, jak jsem a chtěla bych mít jeho odvahu. Chtěla bych umět otevřeně všem říct, co si myslím, ze všeho nedělat takovou vědu... nebýt tak paranoidní. Jenže tohle už se ani tak netýká mého bratrance, ale spíš toho jaká bych chtěla být a já i když bych na sobě chtěla spoustu věcí vylepšit, tak jsem ráda, že jsem taková jaká jsem a nechtěla bych být jiná.

Jenom prostě...nikdy mi to tak nepřišlo, ale teď si uvědomuju, jak strašně jsem na něm závislá. Já vím, zní to divně. Lidi jsou závislí na všem možným...na alkoholu, cigaretách, čokoládě...Já jsem závislá pouze na jiných lidech a na žvýkačkách. Každopádně vždy, když se mi stane něco špatného nebo dobrého, svěřuju to bratrancovi. Když potřebuju poradit, ptám se jeho... Přesně to vystihuje to, že když jsem předevčírem měla děsně špatnou náladu, až jsem brečela, volala jsem jemu.

Tenhle vztah, který mám s ním, to je přesně ten vztah, který jsem chtěla mít se starším bratrem. S tím, co ho nemám. Jenže už mi došlo, že takovýho bratra bych nikdy neměla...je to blbost. Měla bych možná bratra, který by si ze mě dělal srandu, smál se mi se svýma kamarádama a byla bych pro něj ta "malá holka". A proto je asi lepší, že mám bratrance.

Když jsem byla malá, tvrdila jsem, že až budu dospělá, vezmu si ho. To byla dobrá blbost a samozřejmě už to neplánuju (:D)... ale už když jsem byla malá, měla jsem ho ráda. Často s oblibou říkám, že on je jediný člověk, který mě doopravdy zná. Jo, mám kamarády, kteří mě znají opravdu hodně, ale ty mě znají jenom z jedný strany. On mě zná i tak, jak se chovám, když jsem doma. On ví, jak se chovám, když jsem s ním tři týdny v kuse. Je to rozdíl...

Vážím si ho...strašně! A myslím, že nejsem sama. Kdyby to nebyl můj bratranec, přála bych si, aby to byl můj kamarád...Ale to asi mimojiné je také, ne?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 2. dubna 2011 v 23:47 | Reagovat

Vždyť my víme...

2 Ophelia Ophelia | Web | 3. dubna 2011 v 17:22 | Reagovat

Nejlepší ta část: ,,Já jsem závislá pouze na jiných lidech a na žvýkačkách..." :D Tims to zabila! Ne, je to krásnej článek, taky bych chtěla mít takovejhle vztah s bratrancem, bohužel já mám přesně toho uřvanýho, dokonce dvakrát...

3 Fíkus Fíkus | 3. dubna 2011 v 21:06 | Reagovat

Moc hezkej článek... a Ophe já mám taky ty dva uřvaný bratrance, ale naštěstí mám bratra, se kterým si o hodně (vlastně všech) věcech taky pokecám :)

4 Meggy Meggy | Web | 3. dubna 2011 v 21:18 | Reagovat

[1]: No, já vím, že ti, co mě znají a nějak víc se se mnou baví si nemohou nevšimnout toho, že pořád melu o něm :D
[2]: ta část je fajn :D akorát mě štve, že jsem závislá na žvýkačkách :D
[3]:tím "Když tak slyším stížnosti mých kamarádů na to, jak mají malé uječené bratrance" jsem myslela tebe a ofi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama