Fajn, tak momentálně přemýšlím o tom, jestli je lepší být optimista nebo pesimista. Vždycky si myslela, že pesimista je lepší. Asi to bude tím, že jsem se řídila tímto citátem:
Pesimista je ve výhodě: buď znovu a znovu zjišťuje, že měl pravdu, nebo je příjemně překvapen.
A tenhle citát, vážení, je úplná blbost. Musím se tomu až smát. Nebo ono to je tak napůl pravda. Ta věta před dvojtečkou je ta blbost a ten zbytek je pravda. Nevím, co je tohle za výhodu. Když jsem si myslela, jak je výhodné být pesimistou, byla jsem opravdu hodně optimistická. Pesimista se totiž snad ani neumí pořádně radovat. Dobře, optimista často padá na hubu a je zklamán, ale pesimista se zklamává už preventivně svýma myšlenkama...
Optimista je člověk, který prošlape boty a prohlásí, že se konečně postavil na vlastní nohy. - Zig Ziglar
Tenhle citát se mi strašně líbil už od chvíle, kdy jsem si ho poprvé přečetla. Vlastně jsem vždycky chtěla prošlapat boty a říkala jsem si, jaký to asi musí mít pocit. Nedávno jsem si uvědomila, že se mi prošlapat boty už jednou povedlo. Fakt. Byly to takový kozačky a strašně se mi líbily. Dokonce tak, že jsem je nosila i přesto, že měly rozbitý zip a občas se mi stalo, že mi nešly sundat. Jenže když už ty díry v podrážkách byly opravdu velké a teklo mi do bot, máma mi je vyhodila. A já jsem se v tu dobu neradovala z postavení se na vlastní nohy, spíš mě to nasralo, protože ty boty byly fakt pěkný. Takže v tomhle směru asi moc optimistická nebudu.
Optimista je ten, kdo přistoupí ráno k oknu a zajásá: "Dobré ráno, Pane Bože!" Pesimista je ten, kdo se ráno přišourá k oknu a zabručí: "Pane Bože, to už je zase ráno?!" - Osho
V tomhle případě nevím, jestli jsem optimista nebo pesimista...Já totiž ráno k oknu nechodím. Ale jo, určitě bych spíš řekla to pesimistické "to už je zase ráno?!" Takže fajn, další bod pro to, že jsem pesimista.
Už nedokážu rozlišit, co je pesimistické a co optimistické. Lépe řečeno, já hlavně nedokážu rozlišit to, co je projev toho, že jsem pesimista a co projev, že jsem paranoidní. Třeba ani nejsem pesimista, jen jsem zbytečně paranoidní. Připomíná mi to, jeden výrok mé mámy. Byla jsem na koncertu a strašně tam bláznila a babičku už to nebavilo poslouchat a řekla: "Vy dvě s mámou jste úplně stejný!" A máma dodala: "A víte co je na tom nejlepší? Že jsme obě stejný jako babička!"
Pesimista je optimista, který všechno znovu promyslel. - Henry Bennett
Jo, super! Konečně jsem našla to, co na mě aspoň trochu sedí. Já přece dokážu být optimistická. A často i jsem. Jenom pouze když jsem s někým, mluvím s ním, bavím se a zbytečně moc nepřemýšlím. Jakmile totiž jsem sama a nudím se (což je tenhle týden neustále, ale to asi víte, pokud čtete moje články - o tom dost silně pochybuju), napadají mě věci, které snad ani nejsou reálné, ale mě nenapadne nic lepšího, než se jich obávat...A to asi není pesimismem, ale tou výše zmiňovanou paranoiou.
Víte co, já stejně nevím, co jsem. Asi jsem nějakej smíchanec pesimisty a optimisty snažící se být realista. Ale co, budu se snažit, abych byla šťastná a nebyla paranoidní. A jestli se mi to bude dařit, je mi jedno, jestli jsem pesimista nebo optimista.
Alisa | 
To je drsný, jak si to s těma botama vzala doslovně. Já se tak snažim bejt optimista, až si někdy řikám, že to možná přehánim. :D