Upřímná neupřímnost

21. května 2011 v 16:59 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak nějak nevím, proč jsem zrovna dneska dostala chuť přemýšlet o upřímnost, ale stalo se tak. Furt všichni říkají, jak je dobré být upřímní. Popřípadě si někdo věří a říká, že upřímný je (netvrdím, že to je špatně). Nikdo z těch lidí mi však nikdy neřekl, co to vlastně ta upřímnost je.

Celkem by mě to zajímalo. Sice o ní jakousi představu mám, ale to je jen má domněnka. Připadá mi, že spoustu lidí v dnešní společnosti si myslí, že upřímnost znamená napsat si něco do statusu na facebook. Tomu se fakt jde jenom smát. Jasně, že snad všichni se "chovají" jinak po internetu a jinak v reálu, ale fakt mě rozesměje, když někdo na facebooku všem řekne, co si o nich myslí a pak jim ve škole tvrdí, jak to myslel jinak (teď nenarážím na nic konkrétního).

A co je teda upřímnost? Cpát někomu svůj názor přesto, že ho to nezajímá, hlavně aby věděl, co si o něm myslím? Nevím, no. Podle mě tohle upřímnost není. Ale vím, že hodně lidí si to myslí. V tomhle smyslu teda upřímná nejsem. Když si o někom myslím něco, co není zrovna moc lichotivé, nebo když jsem na někoho naštvaná, nevnucuju mu to. Prostě ho ignoruju (popřípadě se o to snažím). Jiný případ je, když se někdo zajímá o můj názor. To mu pak klidně řeknu, co si o něm myslím. Ale proč bych mu to říkala jen tak?

Taky rozlišuju upřímnost a takt. On je totiž rozdíl mezi tím, když jste upřímní a mezi tím, když netaktně akorát plácáte blbosti. Je dost těžké říkat věci tak, abyste byl upřímný, ale zároveň i jakž takž taktní. Neznám snad nikoho, kdo to umí. Ale už mi přijde vážně lepší nesnažit se být upřímný než někoho jenom urážet. Sama jsem někdy dost netaktní. Místo toho, abych (taktně) pomlčela, řeknu, co si myslím, i když o té věci nevím nic. No a pak vznikají nedorozumění, že...

Možná už jsem to psala, ale nevím, jestli jsem upřímná. Často si říkám: "Kurva, já na tu svou upřímnost jednou doplatim." Ale to přece neznamená, že upřímná jsem. Když mě někdo něčím naštve nebo dělá něco, co se mi příčí a pak se mnou mluví, řeknu mu to. Prostě to nevydržím neříct. Ani nevíte, kolikrát jsem si říkala, že něco neřeknu a pak jsem to nevydržela. Ono to prostě nejde. Jsem dost ukecaná, dalo by se říct, a to upřímnosti trošku pomáhá.

Taky se snažím za každých okolností říkat pravdu. Jsem si vědoma toho, že pravdomluvnost a upřímnost jsou dvě úplně odlišné věci, ale přece jenom to spolu trochu souvsí. Když totiž budete lhát, nebudete nikdy upřímní. A právě proto je pravdomluvnost jednou z věcí, která mi k upřímnosti pomáhá.

Jenže pak se taky naskytnou věci, které mě od ní odrazují. Respektive některé vlastnosti. Od přírody jsem nekonfliktní. Nedávno jsem zjistila, že to mám po otci. Jeli jsme autobusem a ten řidič nechtěl dát mému bratranci studentskou slevu. Děda se s ním hned začal hádat, skoro mu nadával, ale táta řekl, že to je jedno a zaplatil normální jízdenku. Já vím, že na tohle jde namítnout, že takovýhle člověk se akorát všem podřizuje a všichni ho využijí, ale podle mě to není tak. On věděl, že ten řidič nám tu slevu prostě nedá. Ani nevím, kolikrát jsme se s ním už hádali. A proč by se měl hádat znovu, když to stejně dopadne jako vždycky? No, nic. Právě tohle mám po tátovi.

Když vím, že něco nemá smysl, snažím se to neříkat. Nebudu přece říkat někomu, kdo je dle mého názoru naprostý idiot, svůj názor, když vím, že on si z toho nic nevezme. Proč bych mu to říkala? Abych ho naštvala? Nebo abych se s ním musela půlhodiny hádat a pak zjistila, že jsme stejně k ničemu nedošli?

No a za takovýhle okolností fakt nevím, jak mám zjistit, jestli jsem upřímná nebo nejsem. Zaprvé nevím, co to ta upřímnost je a zadruhé na jednu stranu řeknu vše a na druhou nic. Mimochodem, vím, že ten článek je děsně zmatený, ale psala jsem to navíckrát a pak tam vkládala odstavce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Áňa Áňa | Web | 21. května 2011 v 17:06 | Reagovat

Pěkný blog :)

2 Katie Katie | Web | 21. května 2011 v 17:08 | Reagovat

Tohle, že si ti lidi myslí o upřímnosti? Já si spíše myslím, že je to být upřímná k člověku, když se vás zeptá na váš názor. Má to hodně co společného se lží a pravdou= můj názor :)

3 deese-joque deese-joque | Web | 21. května 2011 v 17:10 | Reagovat

já jsem najednou nejak moc uprimna :D prosim jukni na muj blog

4 Jane Jane | Web | 22. května 2011 v 14:17 | Reagovat

Někdy bych spíš ocenila, kdyby mi někdo řekl, co mu na mně vadí, než když mě ignoruje a já nemám tušení proč vlastně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama