Hlubokomyslené plány

12. června 2011 v 22:05 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Jak vám asi došlo z toho nadpisu, já plánuju. Dělám to tak vždycky. Většinou začnu na konci školního roku, sním si celé prázdniny a potom v září zjistím, že jsem to zase nezvládla a že příště to určitě dokážu. Co dokážu? Dokážu dodržet ta předsevzetí, ty plány... Každým rokem si říkám, že se budu víc učit, že budu víc hrát na klavír, že si budu uklízet pokoj a že budu dělat spoustu oduševnělých věcí (tzn. být minimum času na počítači). A ono to každým rokem dopadne stejně. Akorát já stále zůstávám u své naivní naděje, že letos se to zlomí a já udělám všechno, co jsem si vysnila.

Ale co. Třeba se to stane. Zrovna dneska jsem přemýšlela, jak to udělám příští rok s klavírem. Mimochodem, už se nemůžu dočkat na středu! Zítra mám totiž absolventský koncert, v úterý školní koncert a pak začne nová sezóna! Teda ona začne oficiálně až v září, ale ve středu budu moct odhodit všechny noty, z kterých jsem hrála doteď a čeká mě to, kvůli čemu hraní miluju. To, jak dostanu nový noty, to jak hraju a ono to nezní tak, jak by mělo a pak tu radost, že se mi to konečně líbí a to, že jsem pyšná na to, že jsem se to naučila.

No a přemýšlím o tom, že bych se tomu příští rok věnovala víc. Ona to je totiž jediná věc, na kterou jsem fakt pyšná. Ve všem jsem totiž průměrná a v klavíru v podstatě taky pokud se srovnávám s lidmi, kteří to dělají tak, jako já. Ale pořád je to něco, co mě baví, co miluju... pro co žiju! A bylo by fajn si příští rok vzít rozšířené studium a moct tam chodit víc, ne? Heh, asi si budete myslet, že jsem blázen, pokud mě znáte. Já tam do tý školy už tak lítám skoro pořád. Někteří obrací oči v sloup a jiní to nechápou, ale já si vždycky říkám proč ne. Co na tom, že příští týden tam jdu třikrát a byly doby, kdy jsem tam chodila dvakrát týdně a ještě k tomu o víkendu. To byly výjimečné situace. Já teď myslela jako fakt! Jakože bych prostě měla o tu hodinu víc oficiálně. Že by na mě byly kladeny větší požadavky a tak.

Jenže v tom případě bych se nemohla začít učit na housle, na který už se chci učit asi od října, kdy jsem si poslechla hudbu k Requiemu. Já jsem totiž líná. A občas mi dělá problém cvičit ten klavír, který musím cvičit teď. Ona přece jen ta půlhodina denně a to je opravdu minimum, je někdy otravná. Obzvlášť, když se vám nechce. A do toho bych ještě měla cvičit na housle a dvojnásobek toho, co teď na klavír? To bych asi nedala, no. A já právě teď pořád nevím, co si vybrat. Jako jestli dělat trochu klavír, trochu housle a nebo hodně klavír. Vím, že když si vyberu klavír, budu litovat, že neumím na housle a když udělám opak, nevím, jak to dopadne. Bojím se, že mě housle nebudou bavit... A bůhví co.

No, dost už o hudbě. Už musíte mít plný zuby hudebních nástrojů. Dalším mým plánem je němčina. O prázdninách se k tomu znovu vrátím. Přesvědčím tátu a třeba dokončím tu učebnici a budu moct pak pokračovat a třeba budu umět i něco říct (To, že umím říct jak se jmenuju a co mám ráda nepovažuju za umění mluvit.)

Vážně nevím, co z toho doopravdy udělám. Ale důležitý je, že momentálně jsem odhodlaná udělat všechno. (Jo, to, že se chci o prázdninách spoustu času koukat na Naruto jsem sem radši nepsala :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ophelia Ophelia | E-mail | Web | 14. června 2011 v 18:14 | Reagovat

Já si myslím, ale je to jen můj názor- že na ty housle by jsi cvičit neměla. Teda, tahle: Klavírem jsi vyjímečná, co tě znám, tak to o tobě všichni ví, že na klavír umíš a že máš talent. Jenže housle, což znám ze své vlastní zkušenosti, potřebují ze začátku mnoho času, třeba hodinu a půl denně! A tím bys ochudila klavír. A to by byla škoda, zvlášť, když seš na něm skvělá :) Lepší je umět něco pořádně a moct se tím živit, než umět třeba víc věcí, ale málo. Ano, sice zní líp, když řekneš "hraju na tohle, tohle a tohle", jenže jak si představíš týdení plán takového člověka? Myslíš, že hraje na každý nástroj každý den a že se každému zvlášť dobře věnuje? Vzpomeň na Meri, která hraje na nástrojů asi padesát, ale ani na jeden z nich neumí (až na klavír). Jenže u ní je to spíš osobní image... Což. Ještě k tomu, jaks tu psala důvod- tak k Requiemu je cesta dlouhá, vibrato by jsi se učila až tak druhým, třetím rokem "studia" a takže by sis to téma zahrála dost pozdě. Cesta k ochočení houslí je dlouhá. A navíc, co potom? Uměla by jsi za ty třeba dva roky Requiem. Tečka. Takhle?
Můj názor neber vážně, určitě je zkreslený.

2 Ophelia Ophelia | E-mail | Web | 14. června 2011 v 18:14 | Reagovat

Sakra, takhle dlouhej komentář? :D

3 Ophelia Ophelia | E-mail | Web | 15. června 2011 v 9:03 | Reagovat

A možná bude můj názor zaslepenej taky tím, že já hraju na housle. Jako že bych tím chtěla být vyjímečná (konečně něčim) a když by na ně hrál z naší třídy ještě někdo další, už bych to nebyla já, kdo hraje na housle, ale já a někdo. To je bohužel dost blbý, že to takhle cejtim, ale jaký máš pocity ty, když hraje na klavír Meri? Promiň za tenhle komentář..

4 Meggy Meggy | Web | 16. června 2011 v 20:22 | Reagovat

[3]: Víš, nikdy jsem si klavírem nepřipadala výjimečná, protože si prostě myslím, že na klavír hraje každej druhej. Ať už je to Meri, nebo Aneta a nebo ta Saskie, která prý taky hrála. Ale mně to zas tak nevadí, je to jejich věc, že hrajou stejně jako je moje věc, že hraju já. Aspoň mě to kope k tomu, abych se snažila být lepší. A to jak říkáš, že housle zaberou hodně času... nevím, jestli to říkáš jen proto, žes na nic jinýho nehrála nebo na housle hraješ na jediný pořádně, ale on každej nástroj zabere dost času. A je celkem logický, že ty budeš hrát na housle strašně dlouho, protože přece jen máš od těch, kteří hrajou odmalička sedm let skluz. On i ten obyčejnej klavír zabere milióny času. Když se něco chci učit a je to nová skladba, sedím u toho třeba dvě hodiny... A kdybych si spočítala ty hodiny, který jsem proseděla nad tím programem na absolvenťák? Myslím, že by to bylo přes sto... Jo a taky si myslím, že není nejlepší když na něco hraješ jen ty a jak říkáš, seš tím výjimečná...Tím nemyslím zrovna ty housle, to je jedno...ale vidíš, já taky hraju na klavír, ale výjimečná je s tím Meri, protože ona pořád ve škole něco hraje a myslím, že by se ve třídě našli i lidi, který ani nevěděj, že já hraju na klavír. Ale tak mně to zas nějak extra nevadí (i když mě samozřejmě vždycky potěší, když mě někdo pochválí), protože oni tomu nerozumí. Jasně, že mě potěší, když mi třeba ty řekneš, že hraju hezky, ale mnohem víc si toho vážím třeba od někoho, kdo hraje taky a kdo o tom něco ví. A koukni se na to, Meri hraje na basu a je tím úžasná... a stačí jenom říct, že hraje na basu a všichni "jéé" ale na klavír...to už jim musíš něco zahrát, aby řekli "jéé"... stejně tak to je se spoustou nástrojů. Do těch výjimečných patří housle, do těch "nevýjimečných" klavír, kytara, flétna... Proto jsem si asi někdy chtěla zkusit umět hrát na něco výjimečnýho, na něco, co bych si mohla vzít k babičce, až pojedem pryč. Klavír pořád stojí doma a těžko ho převezu

5 Ophelia Ophelia | E-mail | Web | 9. července 2011 v 20:45 | Reagovat

[4]: asi to tak všecko je. jen to s tou basou- u meri je to trochu něco jinýho, protože ona to má kvůli "imidži" a vlastně co jsem jí slyšela, tak na basu prostě neumí.

6 Ophelia Ophelia | E-mail | Web | 9. července 2011 v 20:49 | Reagovat

[4]: jo a ještě k té těžkosti- podle mě to neni tim, že na to hraju pozdě, ale tim, že housle prostě jsou těžký. na klavíru musíš , když to řeknu cikánsky, jenom mačkat, kdežto housle skřípaj a musíš vědět, kam položit smyčec a skřípaj a mačkání strun je stejně tak těžký jak hrát na papír, protože tam fakt JDE o to, jak na to ten prst položíš. a spousta dalších věcí, než vůbec můžeš chytit smyčec do ruky, tak musíš udělat tolik cviků s tou rukou, že to je jak kdybys cvičila na olympiádu. to je jedno, já klavíru nerozumim a nemůžu posoudit, ale hrála jsem i na věci jiné a vím, že oproti tomu jsou housle o mnoho těžší

7 Ycdmdj Ycdmdj | 29. července 2011 v 11:28 | Reagovat

[6]: Dnes je trend učit se na ty "lehčí" nástroje jako flétna a kytara, přesto houslistů je stále hodně. Já jsem tedy rád že mě rodiče dali na housle. Dnes spokojeně hraju na violu a rád je střídám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama