People come around...

28. června 2011 v 15:36 | Meggy |  To musíte znát!
Nedávno mi bratranec poslal jednu písničku. Teda on už mi jí poslal jednou někdy před půl rokem, ale já na ní nějak zapomněla, přestože se mi líbila. Jmenuje se The Down Syndrom a je od skupiny Grey Daze (bývalá skupina Chestera Benningtona, který je v současnosti hlavní zpěvák skupiny Linkin Park). Nevím proč, ale ta písnička se mi líbí. Jak hudebně, tak textově.

Vždycky mě fascinovalo, jak někdo dokáže složit hudbu. Několikrát jsem už zkoušela sedět u klavíru a něco složit, ale pokaždé mě napadlo pár akordů a pak jsem nevěděla jak dál. Bohužel. A tahle hudba úplně přesně souhlasí s tím textem. Je taková nádherně prázdná a to se mi na ní líbí. I když to možná asi taky bude důvod, proč jí spousta lidí nemá rádo.

Nějak mi ten text prostě připomíná realitu. Možná to bude tím, že momentálně mám neustále takový divný nálady a zase se ve mně prostě probouzí to mé pesimistické já.

People come around
People let you down

Asi jsem moc pesimistická. Ale někdy opravdu mám ten divnej pocit, že okolo sebe mám spoustu lidí, který jenom tak "takticky" chodí okolo mě a já jsem přesvědčená, že jim můžu věřit a můžu se o ně opřít a když se opřít najednou potřebuju a opírat se začnu, tak oni buď utečou a nebo se to zřítí. Je to jako kdybyste už byli totálně vyřízený po celým dni běhání po městě, chtěli si večer lehnout, úplně byste se do postele zhroutili a někdo by přišel a tu postel vám odtáhnul před nosem, popřípadě by se ta postel pod váma zhroutila.

Anywhere you go
Anyone you see

Všude okolo sebe vidím nějaký divný lidi. Jsou blízko mě, ale zároveň mi jsou děsně vzdálení. Přijde mi, že jsem jiná než ostatní. Cítím se divně. Jakobych byla jediná ta bílá mezi těmi černými. Spousta lidí okolo mě chce chlastat, chce mít nějaký oslavy, kde se všichni ožerou a chce chodit do parku pít pivo. Mě to neláká. A nejvíc mě na tom štve, že... Všichni ti, kterým jsem tohle někdy řekla, si teď myslí, že alkohol nesnáším a že bych se ho nikdy nedotkla. Já nemám nic proti alkoholu, akorát nemám tu potřebu se ožrat. Proč taky? Co z toho budu mít? Bolest hlavy... a zvracení. Navíc pivo (i když to vlastně není alkohol) mi chutná, ale samozřejmě... to, že ho nepiju třikrát týdně znamená, že ho nesnáším... Jediný, co od srdce nenávidím jsou cigarety. Blé...

It's real
It's up to you to make it happen
It's up to you to make it real

Všechno je reálný. I když tomu tak moc nevěřím, ale asi je. Akorát se musíme snažit. Už jsem párkrát zjistila, že není dobrý se spoléhat na někoho jinýho. Protože ten jiný nikdy neví, jak to chcete a navíc ani vy nevíte, jak to chce on a on se může pokusit vás spíš oddálit od toho vysněnýho reálu. Prostě... co si člověk neudělá sám, jakoby nebylo.

And you know how it feels
To bleed some, to need some

Zajímalo by mě, jestli ti, co mě znají chápou a ví, jak se cítím. Jestli když jim něco říkám a oni přikyvují doopravdy rozumí tomu, co říkám, co prožívám a co cítím, nebo jestli přikyvují jenom proto, abych už konečně přestala mluvit. Mám takový pocit, že pořád něco potřebuju. Nebo spíš někoho. Potřebuju, aby mi někdo pomohl a hlavně aby mě někdo vyslechl.

Tell me what you know
Tell me how you feel

Jo. Řekněte mi to. Nikdo mi nikdy nic nechce říct. Ze všech všechno páčím. Pořád se někomu svěřuju se svými problémy, ale když se pak zeptám na ty jejich, tak mluví málo a nebo vůbec. No a já se potom cítím hloupě, když pořád jen o něčem melu a je jakoby nepustím ke slovu. Jenže já bych je pustila. Ale oni mě nenechají. Sakra! Potom se mi stává, že se mi vhrnou slzy do očí, když mi někdo dá najevo, že jsem pro něj důležitá a že je rád, že se mi může svěřit. Jednou se mi to takhle stalo o Vánocích, když mi jistá osoba napsala "ach jo, dneska mám pěkně blbou náladu. na facebooku online nejsi, nefunguje mi skype a potřebuju to někomu napsat." ... To, co napsal bylo smutný. Ale já brečela proto, že to napsal zrovna mně. Že jsem byla ta nejdůležitější z těch stovek "kamarádů" z facebooku.

It doesn't matter when you're down
when you look at me with your eyes
That smile on your face it seems happy

Nevím, jak byla myšlena tato slova. Ale já si to pobrala po svým. Víte, teď mám fakt dost divnou náladu. A celkově se v poslední době nemám nijak extra dobře, protože jsem blbá a můžu si za to sama. Ale na tom vážně nezáleží. Nezáleží na tom, že se mám špatně. Přesně si pamatuju, jak jsem se asi před měsícem a půl užírala v depresích a pak jsem si prostě ze dne na den řekla, že na to kašlu. Že nebudu smutná, že to nemá smysl... a najednou jsem byla šťastná.

Are you happy?

Je to nádherný. Ta písnička. Ten hlas. Miluju toho zpěváka. Jeho písničky jsou absolutně dokonalý. Když zavřu oči a chvíli se zaposlouchám, mám pocit, jakoby to zpíval mně. Jakoby ke mně celou tu písničku pomalinku šel. Úplně to vidím. Jak sedím ve velkém prázdném pokoji jsem v rohu, nejdál od dveří co jen to jde a on se celou tu písničku přibližuje. Až mi nakonec položí ruku na rameno a ptá se mě "Are you happy?"

A víš co? Jo, jsem šťastná! Budou prázdniny. Budu si moct užívat a být s lidma, který mám ráda. Nebudu muset ráno vstávat a nebude mě nikdo buzerovat s tím, co smím, nesmím, musím a můžu či nemůžu. Možná je tohle pěkně depresivní písnička, ale mně pomohla. Mám se líp, než když jsem začínala tenhle článek psát. A to je to hlavní, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama