Po dlouhé době...

10. června 2011 v 17:24 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Fajn. Jak jste si asi všimli, tak v poslední době nestíhám psát. Teda tady ani nejde o to, že bych nestíhala, čas se najde vždycky, i když je ho málo. Mně se totiž psát nechce. Je mi líto, ale nenapadá mě jediná věc, o které bych mohla něco napsat... No a ty články ryze informativní (jako asi bude tento) jsou nudné. Stačí mi, že to, co se stalo musím psát do deníku.

Ano, deník. To je teď taky další věc, kterou zanedbávám. Už ani nepíšu každý den, vždycky minimálně jeden den v týdnu vynechám. Nejde o to, že bych psát nechtěla, akorát nemám moc času. A když už ten čas je, tak zas zrovna není o čem psát. Přestala jsem si totiž deník nosit do školy, takže všechno musím zapisovat doma. Ale jsem ráda. Nosit deník do školy byla totiž asi ta největší blbost, co jsem kdy mohla udělat. On to možná ani nikdo bez mého svolení nečetl, ale začala jsem to až moc cenzurovat... A navíc jsem si pak ten deník klidně nechala otevřený na lavici a odešla si ven ze třídy. Kdyby kdokoliv chtěl, tak si počte.

No, dále pak... Děsně moc! se těším na prázdniny. Fakt netuším, čím to může být. Já totiž nikdy moc nebyla ten typ člověka, který od dubna počítá dny do konce školního roku. Spíš jsem se toho děsila. Loni jsem dokonce už od května proklínala každý den prázdnin a nehodlala si připustit, že přestanu chodit do školy. A fakt se teď divím, když mě najednou štve, že budu muset chodit do školy ještě týden. Nevím, čím to je. Možná proto, že mě teď v tý škole všechno štve. Teda samozřejmě, že ne mí kamarádi, ale štve mě to učení. A to už je co říct, když to štve i člověka, co miluje školu (haha!).

Jediný předmět, který se mi ještě nezhnusil je matika. Moje "láska" k ní se naopak poslední dobou ještě znásobila, protože bereme rovnice a výrazy, což je to, kvůli čemu matiku zbožňuju. Já vím, asi si teď pomyslíte, že jsem magor, ale... Já se přímo vyžívám v tom počítání. Na každou hodinu se vyloženě těším. A ani nevíte, jak jsem byla šťastná, když jsme měli dvouhodinovku matiky první dvě hodiny (narozdíl od těch kamarádů, co obraceli oči v sloup).

Hm, pokračovala bych v těch novinkách. Takže... Znovu jsem se začala koukat na Naruto. (Tak co, kolik lidí se přidá k těm zastáncům názoru, že blázním? :D ) U tohohle taky netuším, proč jsem s tím zas začala. Vždyť já přece někdy v září nebo říjnu přestala...a teď zas? Jedna kamarádka se mi směje a říká, že to je pro malý děti, druhá se k tomu radši ani nevyjadřuje a já se vesele dívám, jak spolu bojují různé kreslené postavičky.

Hej! Nemůžu to přece brát tak povrchně. Víte, já se na to Naruto chtěla koukat celé odznova. Jenže pak mi došlo, že bych musela shlédnout znovu těch asi 320 dílů, které jsem už viděla minulý rok a že než bych se dostala k ději, o kterém ještě nic nevím, tak by uběhl minimálně další rok. No a začla jsem zase tam, kde jsem skončila. A věřte nebo ne, tak nějak mě to nakopává k pozitivnímu myšlení. Možná si spousta lidí myslí, že je to jenom pohádka pro děti, ale já mezi ně nepatřím. Podle mě je to totiž něco víc.

Vždycky mě fascinovalo, jak je to děsně propracovaný. Je až fascinující, jak jsou v tom ději všemožný detaily a nic nepostrádá smysl. A fascinuje mě ta atmosféra mezi nima. Někdy se tam prostě chci přesunout, vlézt do toho děje a být třeba...hm, Hinata? Eh, dobře, dobře nebudu si nic nalhávat. Já totiž vždycky chtěla být Naruto, popřípadě teda Shikamaru. A je mi absolutně jedno, že jsou opačného pohlaví než já.

Dobře. Dost o Narutu. Nevím, jestli se mám teď omlouvat za upadající kvalitu tohoto blogu, ale mě to štve, víte?! Akorát nemám nápady. A v poslední době se toho děje tolik. Za poslední měsíc jsem se stihla zamilovat, odmilovat, být příšerně smutná, že se mě všichni ptali, co mi je a taky šíleně šťastná, že mě nikdo nechápal... A teď je zas všechno jiné... No, jenže o tomhle já sem psát nechci, protože nechci, aby sem pak přišel někdo, kdo by si to tu nakrásno přečetl a pak si domýšlel mylné skutečnosti.

Takže asi jenom... Mějte se krásně. A doufám, že mě bude něco napadat a že sem něco budu psát. Tak se mnou mějte trpělivost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ophelia Ophelia | Web | 11. června 2011 v 11:30 | Reagovat

Blázen je slabé slovo ;) Ty jsi spí hodně.. DIVNÁ!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama