Kamarádi z dětství

31. července 2011 v 16:22 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Jako každý prázdniny jsem u babičky. Vždycky jsem si stěžovala, jak tam musím být celý prázdniny a jak chci jezdit na tábory a jak je to prostě celý strašný. A ono ne. Nikdy, opravdu nikdy jsem nebyla šťastnější, že k té babičce zase můžu jet. Nejen že tu je bratranec, ale jsou tu i všichni kamarádi z dětství.

Nevím, co to je, tenhle pocit, který teď mám. Asi jakési prozření, či co. Prostě chvíle, kdy vzpomínáte na to, co se stalo kdysi dávno, dochází vám, že už je to jiné a začnete si toho, co bylo vážit. Jasně, člověk si nikdy neváží toho, co má. Maximálně tak toho, co měl a co bude mít, i když toho všeho taky často ne.

Ale přes tyhle prázdniny jsem si, myslím, začala víc vážit pár věcí, které jsou v mém životě. Jak už jsem psala, byla jsem na táboře. Druhý dva týdny v červenci a opravdu jsem se těšila domů. Asi to nebyl zas tak blbej tábor, ale pro člověka, kterej v životě nebyl na táboře... Jak jsem si psala tenkrát do deníku "asi nejsem moc táborovej typ". Chtělo se mi děsně domů, za záchodem, postelí, sprchama, ale taky samozřejmě za méně povrchníma "věcma" jako je rodina a právě ti kamarádi z dětství.

Když jsem byla malá, nedocházelo mi to. Ale tak to se dá, myslím, omluvit, protože malé děti si neuvědomují nic. V dětství jsem trávila u babiček celé prázdniny, lítala venku s lidma, s kterýma jsem se potkávala pouze v létě a brala to jako samozřejmost. Byla jsem si jistá, že příští rok tam přijedu znovu a oni tam budou zase. Jenže postupem času mi dochází, že to taková samozřejmé není.

Když nám bylo osm, deset nebo dvanáct, byli jsme malí a dávali jsme přednost chatě, kde nám babička upekla buchty, každý den jsme mohli jít do lesa a vždycky se tam našel někdo přibližně v našem věku. Letos mi to nějak došlo. Ono se to totiž změnilo. Z lidí, s kterýma jsem trávila měsíc v kuse už jsou skoro dospělí lidé, kteří dávají přednost prázdninám doma ve městě, kde jsou i jejich kamarádi ze školy, kteří jsou přes prázdniny taky doma. Je to smutný.

Je spoustu lidí, které jsem už neviděla dva nebo tři roky. A přestože třeba žijeme ve stejném městě, nejsme schopní se sejít. Scházeli jsme se na chatě, kam už oni nejezdí. I já jsem tam letos byla děsně málo, ale tak to bylo hlavně kvůli tomu táboru, že jo. Vlastně už zbylo jenom malinko lidí, s kterýma se tam pravidelně setkávám. A mám je ráda.

Neuvěřitelně. A to je další věc, která mi došla až teď. Letos jsem s nima byla jenom první týden prázdnin a víte co? Já mám pocit, jakoby ty prázdniny skončily ten den, kdy jsem z chaty odjela. Nevím, jak vám to popsat. Byla tam skvělá atmosféra, ta pravá prázdninová, potom taky pohoda a oni, který mám ráda. Pro mě prázdniny prostě už asi skončily, i když je ještě polovina přede mnou. Došla jsem k závěru, že to je proto, že ten první týden byl podobný těm prázdninám, které si pamatuju z dětství. A proto jsem na chatě byla mnohem šťastnější než na táboře.

Chata, to jsou totiž moje prázdniny. Moje a mých kamarádů z dětství. Když si vzpomenu, jak jsme hráli na schovávanou, na Kuchtu Buchtu, Honzo vstávej a na sochy. A teď už jenom třeba sedíme venku, povídáme si a je to prostě skvělý. Já nevím, jak to berou oni. Jen doufám, že mají podobnej pocit jako já. Jak to řekla ta kamarádka: "Z nás, prcků jsou teď velký a z těch velkejch už jsou ještě větší... A zase jsou tu noví prckové."

Vždycky jsem si na tom vážila toho, jak se tam spolu dokážou bavit lidé, kteří by se spolu v reálu nikdy nebavili. Baví se tam osmiletá holčička s patnáctiletým klukem. No a? Vadí snad, že je mezi nima sedm let? Myslím, že vesnice má pořád nějaký kouzlo. Mám to tam ráda. A žádnej tábor mi to nikdy nenahradí. Tím jsem si stoprocentně jistá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | 11. srpna 2011 v 17:57 | Reagovat

Ty jo, jak já vždycky zbožňovala tu naší "chatovou partu"...Dřív jsme se totiž kamarádily ještě se čtyřma holkama. Dneska už jsme zůstaly jenom my a Markovy. Váchovy se odstěhovaly a s Bohuslavovovejma se nebavíme, protože se z nich vyklubaly docela svině. Je to fakt škoda, protože ty společný táboráky a hry byly suprový.
Teď jsem si vzpomněla, jak jsme s Kačkou S. byly na Mácháči v hroznym špinavym zablešenym hotelu s úchylnym recepčnim a byla jsem dost nastydlá, ale stejně to byla nejlepší část prázdnin, protože tam byli fajn lidi a super letní atmosféra. A to se mi právě na prázdninách líbí. Absolutně nezáleží na tom, kde jsi, ale s kym tam jsi...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama