Náboženství

10. září 2011 v 22:44 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Po těch hodinách přemýšlení, o čem bych asi mohla psát (Už mi vážně dochází nápady, potřebovala bych si vymyslet nějakej projekt na blog, abych měla, co sem dávat. Sice mě nejvíc baví psát něco ve smyslu úvah, ale o čem uvažovat, že?) mě napadlo náboženství. Nejsem věřící. Ale tak to je docela pochopitelný, za předpokladu, že žijeme v Česku, což je jeden ze států s největším procentem ateistů vůbec. Asi bych teď nedokázala někam přijít, poslechnout si něčí pohádky o tom, jak existuje Bůh, za co všechno může Bůh a stát se věřící.

Teda ano, já bych mohla začít tvrdit, že věřím v Boha, modlit se přesně podle pravidel a každou neděli chodit do kostela, ale doopravdy bych tomu asi nikdy neuvěřila. Zajímalo by mě, co se těm lidem honí v hlavě. Jestli tomu vážně věří, nebo prostě jen potřebují něco, čemu by mohli věřit. Třeba se prostě cítí tak osamocení, že je pro ně lepší nalhávat si přítomnost Boha ve všech okamžicích.

Otázkou mi pořád zůstává, jak můžou věřit, že Bůh má dobrou vůli, když dopouští všechno to, co se děje na světě. Jak může dopustit katastrofy v Japonsku, proč padají letadla a proč se v některých částí světa stále válčí? Člověk by čekal, že lidem už dojde, že války jsou nesmyslné, ale asi ne, doteď se tak nestalo. Každopádně, pořád jsem se nedopátrala, proč to teda Bůh nezastaví. Jediné, co mě napadlo, je myšlenka, že to má být trest za to, jak špatně se lidé na světě chovají, jak jsou zlí a k sobě navzájem nepřátelští. Ale vůbec, jaktože tohle Bůh dopouští.

No nic. Nebudu se zabírat tím, čeho se Bůh dopouští a nedopouští, protože jestliže nevěřím v jeho existenci, nemá to smysl. Když jsem byla malá, brala jsem náboženství jako takovou nadlehčující věc. Pořád to beru tak nějak s nadhledem, ale malé dítě si myslí, že má názor stejný jako všichni okolo něj a proto by mě v té době ani nenapadlo, že existují lidí, kteří to berou vážně. Věděla jsem, samozřejmě, co to je Bůh a když mi třeba bylo špatně, říkala jsem: "Prosím, Bože, ať už mě nebolí bříško, já budu hodná a nebudu zlobit. Slibuju." Jenže jakmile mě "bříško" bolet přestalo, na Boha jsem zapomněla a na to, že jsem mu něco slíbila, taky. Já vím, že je to blbý. Sliby se mají plnit. Vlastně to trochu dělám do teď. I když momentálně se spíš ptám: "Co jsem komu udělala, že mě trestáš?"

Po tom, co jsem v pokročilejším věku zjistila, že vážně existují lidé, kteří to berou vážně, mě to doopravdy zděsilo. Nejvíc mě to asi děsí, když si uvědomím věci, které s náboženstvím souvisí a dějí se. I když to naprosto odporuje zdravému rozumu a je to vlastně zbytečné týrání lidí. Myslím tím různé rituály a tradice. Zrovna jsem dočetla knihu Květ pouště a číst o ženské obřízce je fakt děsivé. Nejhorší je, že to už ani není rituál, to je mrzačení žen. A kousek té knihy mě dovedl k přesvědčení, že to už ani s náboženstvím nesouvisí.

"Přes čtyři tisíce let mrzačí africké kultury své ženy. Mnoho lidí věří, že to korán vyžaduje, vzhledem k tomu, že tyto praktiky jsou všeobecně provozovány v muslimských zemích. Není to pravda - ani v koránu ani v bibli se nic nepraví o tom, že by se měly na počest Boha ženy obřezávat. Tyto praktiky jsou podporovány a vyžadovány muži - nevědomými sobeckými muži - kteří si tak chtějí zajistit, že budou jedinými vlastníky ženiny sexuální přízně. Trvají na tom, aby byly jejich ženy obřezány. Matky souhlasí s obřízkou svých dcer, protože se bojí, že by nenašly manžela. Neobřezaná žena je považována za nečistou, hypersexuální a nevhodnou pro manželství."
/Květ pouště, Waris Dirie/

Tady je jasně vidět, jak nejde ani tolik o náboženství, ale o utlačování a diskriminaci žen, ale to už bych se zase dostala úplně jinam. Přestava, že na to denně umírá tolik dívek a oni se jenom kouknou a řeknou, že to je vůle Alláhova. Ale sakra za to nemůže Bůh, vy blbci. Za to můžete vy, že něco takovýho požadujete.

Další otázkou náboženství je, jestli rodiče mají právo svým dětem vnucovat svou víru. Podle mě ne. Děti by měly mít stejnou možnost jako jejich rodiče. Samozřejmě, rodiče jim mohou nastínit svůj názor na správný život, ale pokud se to dítěti nebude zdát přiměřené, budou tolerovat jeho cestu. Největší problémem, dle mého názoru, bývá, že dětem vlastně ani není umožněno zjistit, že žít se dá i jinak, než podle pravidel jejich víry, respektive víry jejich rodičů. Vždyť i Waris ve výše zmíněné knize přiznává, že do doby jejího příjezdu do Londýna si myslela, že všechny ženy jsou obřezané.

Zakončím to asi uznáním - náboženství může pomoci lidem, kteří se cítí osamocení a bezmocní, ale také může kazit životy a být tíživým břemenem.

Víra prostě dokazuje nevědomost, nevědění. - Osho
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | 10. září 2011 v 23:02 | Reagovat

Když se řekne věřící, vždycky si vybavim toho mýho bratrance, kterej ztratil nejdřív tátu, potom i mámu a navíc v tak debilnim věku, že už se o sebe musel starat sám a přesto byl vlastně ještě docela dítě. Když jsem byla mladší, brala jsem ho (jo, teď se za to stydim) za nějakýho blázna. Teď už vim, že on neměl jinou možnost. To je přesně ten případ, kdy je člověk osamělej.
A k tý obřízce - oni tyhlenty "kmeny", kde se ta hrůza provádí jsou děsně zmanipulovaný a zaslepený láskou k tý jejich kultuře a zvykům. Jim to vlastně ani nepřijde hrozný. (Waris byla výjmka). Jsou na to většinou pyšný. TO je děsivý. Vzpomeň si na babku a její "Je to štěstí"....

2 Meggy Meggy | Web | 11. září 2011 v 14:45 | Reagovat

[1]:Možná na to jsou pyšný ty babky, co to dělaj a ty chlapy, ale pochybuju, že to malý dítě, kterýmu to udělaj je na to pyšný. Možná se s tím v dospělosti smíří, protože jí nic jinýho nezbývá, ale vážně myslíš, že je na to v tý chvíli pyšný?

3 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | 11. září 2011 v 15:02 | Reagovat

[2]: No, né jako přímo pyšný, ale spíš hrdý na to, že už jsou "ženy". V tý knížce někde psala, jak na ně nějakej chlap řval, že jsou špinavý, když ještě nejsou obřezaný. Takže jsou pak vlastně hrdý na to, že jsou už konečně čistý. Jestli víš, jak to myslim.

4 Meggy Meggy | Web | 11. září 2011 v 15:28 | Reagovat

[3]: Jo. Jenže to bylo předtím, než zjistily, o co vlastně jde. Já chápu, jak to myslíš, ale pochybuju, že na tohle může být hrdej někdo, kdo to prožil.

5 ○ Annie ○ ○ Annie ○ | Web | 11. září 2011 v 16:17 | Reagovat

Ano, o náboženství by se dalo diskutovat hodiny. Já nikdy v Boha nevěřila doopravdy. Občas mě někdo donutil jít do kostela, několikrát v životě jsem se modlila, ale to jen proto, že Bůh v dnešním světě je něco, co zná každý a každý se ho občas dovolává i když v jeho existenci nevěří. Když jsem se o náboženství začala zajímat více, zjistila jsem ke své nelibosti, kolik svinstva se za ním skrývá. Kolik lidských životů bylo zatraceno nebo zničeno ve ,,jménu Božím"! Církev je pro mě lajcky řečeno banda manipulantů, kteří chtějí z lidí udělat tupé poslušné ovečky, které je budou slepě následovat klidně do propasti. Dříve lidé asi potřebovali nebo možná dodnes potřebují nějaké jistoty, a tak vznikl Bůh. Na Boha mohli leccos takzvaně ,,hodit" a nenést zodpovědnost za vlastní činy. Protože člověk je tvůrcem, nikoliv Bůh, řekla bych. Proto mám k náboženství a církvím odpor, protože vím, že v historii a dodnes se válčí a válčilo především kvůli náboženství. Paradox.

Jinak děkuji za komentář a ta Tvá věta, co jsi napsala se mi moc líbí. Na každé věci je něco pozitivního a něco negativního. Něco nám dá, ale na oplátku si něco vezme.

6 ○ Annie ○ ○ Annie ○ | Web | 12. září 2011 v 16:35 | Reagovat

Děkuju)Nevím, čím je to způsobeno, možná pak mají pocit, že si jich ostatní víc váží. Asi každý měl jako malý sen být slavným kytaristou nebo zpěvačkou. Máme to asi v genech- touha po nějakém osobním úspěchu:)
Dobrá teorie a hlavně pravdivá. Na sobě můžeme neustále pracovat, třeba celý život. Ale když se budeme neustále snažit být jiní a tím pádem něčím, čím nejsme, nepovede to k ničemu, pouze ke zklamání.

7 Ycdmdj Ycdmdj | Web | 13. září 2011 v 17:33 | Reagovat

Církevní, peněžní, soudní, vládní a také rodinné instituce společně utváří naší společnost. Rodina je nejstarší a stále s největším vlivem na jedince. Každý jsme jiný, takže každý se upne více na nějakou.
Bůh je tedy autorita. Ač ho nechceme přijmout, stejně dodržujeme některé věci z Bible (7 dní v týdnu, svátky), které jsou už prostě nějak dané. Možná takhle normální je i ta obřízka, jenomže ta je prostě blbost.
Jisté je, že věci jdou do pohybu a začínáme chápat, že tyto zastaralé instituce civilizaci pouze brzdí. Já to rád říkám: "Otevřete oči".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama