Nahota naší duše

17. září 2011 v 22:45 | Meggy |  Témata týdne
Většina lidí píše o jejich názorech na nahotu. Už je toho tady moc, takže se pokusím napsat to trochu z jiného úhlu pohledu. Samozřejmě nahotu beru jako něco soukromého, i když také přirozeného. Nemám potřebu se svlíkat před každým koho potkám a nepřijdou mi normální fotky na sociálních sítích, kde holky odhalují části svých těl, aby si jich někdo všiml, ale o tom psát nechci.

To slovo, nahota, lze chápat i jinak. Když je někdo nahý, znamená to, že má odkryté oblečení. Prostě je tak, jak byl stvořen. Základní význam je takový, ale můžete přeci být odkryti i jinak než fyzicky. Co takhle, když vypluje na povrch něco z vašeho nitra, co se nikdo! neměl dozvědět? Nejste vlastně svým způsobem nazí?

Možná to je horší než samotná nahota tak, jak jí vnímá většina lidí. Tělo máme totiž všichni podobné, ale to, co skrýváme uvnitř je dost individuální. Samozřejmě, existují lidí otevření a lidé uzavření. V podstatě se to dá dost přirovnávat k té nahotě. Někteří lidé ukáží víc, vystavují se na odiv celému světu a někteří jsou naopak stydliví. Zase se projevuje ta individualita.

Ale i přestože respektuji rozdílnost lidí, jsem přesvědčená o tom, že každý má nějakou tu věc, kterou v sobě potlačuje, která v něm je, ale nikdo o tom neví.

Každý má svého kostlivce ve skříni...

...dalo by se taky říct. Většinou ta věc není ani tak hrozná, ale člověk se za ní prostě stydí a to udává vše ostatní. No a představte si, že takováhle věc vypluje na povrch. Nějak se to projeví, nebo se nějaký "dobrý přítel", kterému jste to jako jednomu z mála svěřili, prokecne. To je prostě... děs! Představa, že by se mi něco takového stalo, mě děsí. A to jsem dost otevřený člověk.

Kdybych to chtěla k něčemu přirovnat, bylo by to asi něco jako kdyby se dostal můj deník do rukou někomu... Vlastně komukoliv cizímu! V době, kdy jsem deník nosila do školy jsem ho dost cenzurovala - hádejte, proč asi.

Každopádně, myslím, že nahota naší duše, pokud se to tak dá říct, je mnohem horší než nahota našeho těla. A udržte si svojí hrdost, ať už jde o svlékání šatstva nebo o odhalování svých tajemství. Vždycky se vyplácí pečlivě vybírat, před kým se odhalíte a nejen pro tu chvíli, ve které to uděláte, ale i pro budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kroketa Kroketa | Web | 17. září 2011 v 23:08 | Reagovat

pěkně napsané a hezky přirovnané,já těch kostlivců mám...

2 Divotvorná Annx_X Divotvorná Annx_X | Web | 17. září 2011 v 23:12 | Reagovat

"Nikdy nikomu nevěř!"
U mne je dobré si to připomínat. Nejednou za den. Třikrát, šestkrát, dvacetkrát...
A to i přes to, že příliš nemluvím...

3 Alisa Alisa | Web | 17. září 2011 v 23:30 | Reagovat

Ja som ťažko uzatvorený človek . Niekedy je to na škodu, ľudí to dosť odrádza . :D Ale vážne, nikomu by som nepovedala, čo sa mi deje v hlave . Je to moja vec . Fakt neexistuje človek, ktorému by som vyklopila všetko .

4 Ellie von Blanchet Ellie von Blanchet | Web | 18. září 2011 v 0:16 | Reagovat

Pěkné a velmi dobře napsané. V té plejádě článků typu "nahota je fuj" na tři čtyři řádky je tohle velmi příjemné osvěžení.

5 el Fatso el Fatso | Web | 18. září 2011 v 11:44 | Reagovat

Skvěle přebráno, moc dobrá úvaha.
Velký Potlesk.

6 Kroketa Kroketa | Web | 18. září 2011 v 19:51 | Reagovat

to je věc která mě asi nikdy nepřestane štvát,ale co!Když je tak baví dělat si takhle reklamu,tak ať si v tom pokračujou,stejně nevyfasujou nic jinýho než urážlivý komentáře anebo reklamy od jiných blogerek-pipinek ;)

7 Jane Jane | Web | 20. září 2011 v 19:55 | Reagovat

Já to mám naopak. Je mi úplně jedno, když by můj deník četla stovka cizích lidí, ale jeden spolužák, to bych se zbláznila. To je něco jako s tím zpíváním na veřejnosti, atd. Buď někdo strašně blízký, nebo někdo úplně cizí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama