Podzim v celé své kráse

21. září 2011 v 11:30 | Meggy |  Věci, co musely ven
Jako by nestačilo, že je venku hnusně. Já ještě musím chytit nějakou chřipku, či co to je. Možná by mě mohlo uklidnit, že okolo mě je spoustu lidích nachlazených, ale to mě ještě víc naštvává, protože mě vytáčí to věčný smrkání, kašlání a nadávání. Jenom mi to vždycky připomíná, že mi je blbě.

Asi jsem měla poslechnout svojí intuici a nejít do školy už včera. Možná bych si ušetřila tu hroznou rýmu. Ale kdo ví. To bych to přece nebyla já, kdybych do tý školy nešla, že jo. Každopádně, když jsem asi v půl pátý přišla domů, hned jsem zalezla do postele. S kapesníky, horkým čajem, mp3kou a Stmíváním. Haha, jsem s tím už otravná, co? Pořád to čtu dokola. Upřímně, ještě se mi nikdy nestalo, že bych knížku četla potřetí. Ono i když něco přečtu dvakrát, tak je to dost výjimečný. A ta knížka už začíná vypadat trochu ošuntěle.

Večer jsem zas po tom, co na mě máma hodila dvě peřiny, pořád dokola poslouchala You're The One That I Want. Další moje momentální úchylka. Ale co, přes to, že mám zalehlý uši, mám pocit, že ty litry čaje, co do sebe neustále liju, vychází ven v podobě rýmy a teče mi z očí, jsem šťastná. Já fakt nevím proč. Asi bych to měla zaklepat.

Nejspíš to je tím, že existuje pár lidí, na kterých mi záleží a mě zavaluje vlna štěstí, kdykoliv jsem s nima v kontaktu. Jsou lidi, co mi píšou dopisy. Vždycky jsem štěstím bez sebe, když mi nějaký ten dopis přijde. Miluju dopisy. Jsou lidi, s kterýma se bavím jenom přes Facebook nebo Skype. Vždycky jsem strašně šťastná, když mi někdo z nich napíše. No a pak jsou tu samozřejmě lidi, který denně vídám ve škole. Zbožňuju, když přecházím mezi třídama o přestávce a cestou potkám pár lidí, s kterýma se buď zastavím na kus řeči a nebo si jenom řekneme "čau", usmějeme se a jdeme dál.

Asi jsem až moc závislá na ostatních lidech. Bohužel. Jediné, co můžu dělat, je doufat v to, že toho nikdo z nich nevyužije. Co, když mi už další dopisy nepřijdou? Co, když mi už neodepíšou a já nebudu mít jak se s nima spojit? Co, když někomu řeknu "čau" a on mě bude ignorovat a dělat, že mě nezná?

Jo, probouzí se ve mně to pesimistické a paranoické já. Takže: "ZALEZ!" Moje optimistické já bude věřit, že se to nestane. (Zaklepu to, radši.) A jestli to někdo z Vás čte, tak - Mám Vás ráda.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ycdmdj Ycdmdj | 21. září 2011 v 14:33 | Reagovat

Tímhle článkem si mi teda udělala radost.

2 Meggy Meggy | Web | 21. září 2011 v 15:51 | Reagovat

[1]: Vážně? To jsem ráda. Teda pokud to není myšleno ironicky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama