Chtěla bych...

25. října 2011 v 16:57 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
"Já bych toho chtěla..."

Jak častá věta. Jenže já bych toho teď opravdu chtěla tolik. Navíc jsou to i věci, které se vylučují. Ale tak já to dělám vždycky. I teď přece piju horkej čaj, protože je mi zima, ale zároveň lížu zmrzlinu, jelikož mám chuť na něco ledovýho. Logika nadevše, ne?

Ale chtěla bych... aby bylo takový to počasí, jak na sobě máte jenom tričko a lehkou bundu. Pořád si tak nějak nemůžu připustit, že už je zima. Vždycky, když si ráno beru zimní bundu, tak si jenom říkám: "je to vyjímka, ještě si určitě budu moct vyjít jenom v mikině." Kdy mi dojde, že to není pravda?

Chtěla bych... prázdniny zpátky. Nejen kvůli tomu počasí. Chybí mi ta volnost, kterou jsem měla. To, jak se nic nemuselo řešit. Mohla jsem si klidně po obědě vypadnout z domu, být někde venku a přijít až večer. Nikdo se nezajímal, kam jsem šla. Prostě ven. Mohla jsem si klidně číst, psát deník, poslouchat hudbu do noci a nemusela jsem se obávat, že druhý den budu únavou padat. Prostě jsem druhý den spala. Mohla jsem sedět do bůhví kolika hodin venku a povídat si s kámošema. Teď musím být brzo doma.

Sluníčko mi fakt chybí. Chtěla bych někam k moři. Hááá... Válet se v tom horkým písku, koukat se na lidi v plavkách, cítit, jak ty paprsky prostupujou každou částí kůže. Skákat do vody, i když je studená a vždycky se předhánět v tom, kdo tam vleze první. Houpat se na vlnách, dýchat ten mořskej slanej vzduch... Koukat se jak jsem den ode dne snědší. A nosit tílka, krátký sukně a šortky!

Na druhou stranu, poslední dobou mám taky pořád chuť lyžovat. Hlavně večer, když je tma a venku takovej ten ostrej vzduch. Nejlíp zavřít oči. Ale to jsem zkoušela jenom jednou v životě, nebylo to ani tak dobrovolný a myslím, že z důvodu bezpečnosti to radši zkoušet nebudu. Chtěla bych, jet dolů, co nejrychleji můžu, aby mi ten vítr šlehal do tváří, aby mi vyfoukal všechny myšlenky z hlavy

Jo. Ty myšlenky. Ty jsou zrádný. Nejsem si jistá, jestli bych sem měla psát, jak bych se chtěla líbat. Ale co, už jsem to napsala. Prostě bych potřebovala, aby se něco dělo. Jenže já už pomalu ani nevím, s kým bych se líbat chtěla. Okolo není nikdo zajímavej... Nebo je? Možná jo. Ale to asi není nic určené pro mě. A co ten člověk, kterýho už jsem neviděla x týdnů?

Vlastně jsem v tomhle ohledu nedávno měla to, co jsem chtěla. Jenže dodneška jsem nepochopila, co to jako mělo znamenat... A nemyslím si, že by mi to mělo být vysvětleno. Každopádně, zítra jedu na prázdniny pryč, takže budu mít aspoň trochu času, srovnat si věci v hlavě, smířit se s tím, že teplo už nebude a dál snít o lyžování. Kupodivu se těším. A moc!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ophelia Ophelia | Web | 27. října 2011 v 8:23 | Reagovat

ty seš šiblá s tim tvym líbáním :D achjo meg :D

2 . . | 27. října 2011 v 16:19 | Reagovat

Člověk chce to,co zrovna nemůže mít.

3 Meggy Meggy | Web | 29. října 2011 v 12:02 | Reagovat

[1]: Hele, to líbání vůbec není podstatou toho článku :D

[2]: Jo. Je to až děsivý, jak člověk něco chce a když to má na dosah, tak už to vlastně ani nechce.

4 She <| She <| | Web | 31. ledna 2012 v 20:24 | Reagovat

Taky toho chci hrozně moc.A hlavně věci který mýt nemůžu ;P Dobrý článek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama