Poslední článek v tomto roce

31. prosince 2011 v 23:57 | Meggy |  Věci, co musely ven
Přijde mi to divný tenhle letošní Silvestr. Všichni moji kamarádi asi někde jsou a dobře se baví. A já vlastně celý večer strávila tím, že jsem si psala deník. To už je fakt absurdní. Nojo. Já se vlastně docela dobře bavila, protože hodiny ubíhaly a já si aspoň urovnala v hlavě všechno, co jsem potřebovala. Nechybělo mi to.

Jenže teď už po asi třech hodinách psaní vážně nevím, co bych tam měla psát. A koukat se na televizi. Ty věci tam jsou tak ubohý, že bych se z toho zbláznila. Nikdy jsem si to neuvědomovala, ale teď jak tu není, tak mi strašně chybí. Mluvím o svým bratranci. Už jsem to sem určitě někdy psala, jak ho mám ráda, ne? Prostě, už od malička, všechny roky, co si pamatuju, jsme Silvestr trávili společně. Né že bychom to nějak plánovali, ale prostě jsme oba byli u babičky, takže jsme museli být spolu. A ještě s bratrem. A vždycky jsme se dobře bavili.

Když jsme byli úplně malí, hráli jsme společenský hry a ještě jsme tu půlnoc brali, jakože je to strašně pozdě, takže to pro nás byl skoro svátek, že jsme od osmi do půlnoci mohli hrát hry jako je citadela, kámen zbraně papír a tak dál. Taky jsme si občas rozložili na na zem deku a hráli si na to, že je to naše loď.

No a pak když jsme trochu vyrostli a logicky nás tohle moc nebralo, trávili jsme Silvestr buď tak, že jsme leželi ve tmě v pokoji a kecali. Možná vám to mnohým přijde strašně trapácký, ale já miluju chvíle, kdy si povídáme. Takový chvilky pravdy. No a nebo jsme si zapli tu televizi a smáli se tomu, jak je to divný a parodovali ty lidi v tý televizi. Po půlnoci jsme vždycky šli ven a dělali tam kraviny. Prostě to bylo fajn.

Ale nikdy jsem si nijak moc neuvědomovala, že bych si toho měla vážit. Jenže letos Lukáš už chtěl přirozeně slavit Silvestra s kamarádama. Co by tady taky dělal, že jo. A tam ve společnosti kamarádů, holek a alkoholu... Nemám mu to za zlý, chápu ho. Ale když tady takhle sedím, sama v pokoji u počítače zatímco zbytek mé rodiny se kouká na tu televizi, na kterou já nemám náladu, je mi smutno. Z toho, že je to snad poprvý v životě, co si pamatuju, co si s ním nepřiťuknu a nebudeme na sebe kulit oči. Z toho, že si nepamatuju, kdy jsem naposledy měla v tenhle den špatnou náladu. Z toho všeho.

No nic. Konec pesimistických keců. Teď budu psát optimisticky. Za chvíli začne novej rok. A určitě bude skvělej. Stejně jako všechny roky. Stejně jako celej život. A tak já vám přeju, abyste si to užili podle svých představ a pamatujte na to, že záleží na tom, abyste byli s těma, který máte rádi. Že potom to začne mít nějakej smysl. A přestože tu teď Lukáš není, já věřím, že se má dobře, že se dobře baví a já se budu taky dobře bavit. Najdu si nějakej důvod. Protože on by nechtěl, abych se nebavila kvůli němu. Takže vypínám počítač. Mějte se tu. Zas nashledanou příští rok :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | Web | 5. ledna 2012 v 6:57 | Reagovat

silvestr je vždycky veselejší s někým než sám. s někým kdo se umí bavit, s kým je nám fajn..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama