Nic není jako dřív...

18. ledna 2012 v 17:56 | Meggy |  Věci, co musely ven
Vím, že bych neměla propadat špatným náladám. A že bych se asi měla snažit koukat se na všechno víc pozitivně, jenže... nemám na to nějak náladu, chuť, sílu... Já nevím, co všechno ještě. Každý ráno se vzbudím s normálním pocitem, jenže pak si vzpomenu na Lukáše, nebo ve škole o přestávce nevím, co mám dělat, čumím do blba a nudím se a celý to na mě spadne. Buď to je tak, že si vzpomenu na něj a pak si to dám do souvislosti s tím, co se děje ve škole a je z toho debilní nálada. Pak jsem akorát na všechny naštvaná a chovám se hnusně. Jenže asi né k těm lidem, ke kterejm bych se chovat hnusně měla, když už. Ale já bych se vlastně hnusně neměla chovat k nikomu! No a v tom druhým případě je to tak, že když ve škole sedím sama v lavici, nebo někde na chodbě, automaticky začnu přemýšlet o tom, jak to teď je s Lukášem a jsem v háji stejně.

Dneska jsem šla ze školy domů a ve sluchátkách mi začala hrát písnička od Chinaski - Drobná paralela. Tu písničku mám fakt ráda, líbí se mi melodie i text. Ale poslouchat to v týhle situaci, není moc dobrý. Protože ono doopravdy:

"Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo
Ačkoliv máš všechno, co jsi vždycky chtěla."

Né že bych měla úplně přesně to, co jsem vždycky chtěla, ale jakoby by se to tak dalo brát. A rozhodně nic není jako dřív. Dřív jsem o přestávkách nevěděla, co dřív dělat, nevěděla jsem, s kým se dřív bavit, dřív jsem byla strašně šťastná, užívala jsem si každýho dne, dřív jsem byla víc s Lukášem a kdybych šla úplně do toho dřív... dřív jsem si s ním i víc rozuměla. Dřív jsem si se všema víc rozuměla.

Nesnáším to! Nesnáším to proto, že mi to bere Lukáše. Kdyby to nebylo, tak bysme si pořád stoprocentně rozuměli. Kurva! Nesnáším to proto, že mi to bere tolik lidí. Nebo asi to není jediná příčina, ale hodně nás to oddaluje. Možná podvědomě, nevím. Možná proto, že jsem to já. A je mi jedno, proč to je. Podstatný je, že to je. A je to čím dál tím horší. I když u Lukáše by to teď mohlo přestat. Říkal to. A on přece má silnou vůli, nebo ne?

Když o tom tak přemýšlím, přijde mi, že už nemám skoro nikoho. Lukáš pro mě byl vždycky tou hlavní oporou. Se všema se to někdy posralo, ale s ním nikdy. On mě vždycky držel jako ten pevnej základ. Vždycky mi pomáhal, se vším mi radil, byl tu pokaždý, když jsem ho potřebovala. A věděl přesně, s čím mi pomoct. Často se mu dařilo mě dostat z sebevětší "depky". Jenže teď nějak nemám sílu na to se mu svěřovat, protože se bojím, že mě pošle do háje. Neustále má špatnou náladu, čemu se sice nedivím, ale... pak se podle toho i chová.

Vlastně už mi zbyli jenom dva kamarádi. Toť vše. Nebo jako jo, já se bavím s víc lidma. Jenže ty lidi se pak ve finále stejně radši bavěj sami spolu. Ale tak co. Člověk si prý zvykne na všechno. Tak si třeba já taky zvyknu. Budu si do školy nosit knížky a o volnejch hodinách budu číst. Hlavně už nechci tu tupou nudu. Nevím, jak se to stalo, že jsem se najednou s tolika lidma odcizila, i když oni to tak asi ani nevnímaj. A nevím, čím to je, že jsem se s pár lidma pohádala. A nevím, proč jeden z těch dvou kamarádů bydlí někde v prdeli asi stopadesát kilometrů ode mě a u toho druhýho se strašně bojím, že ho ztratím.

Nevím proč. Asi proto, že se mnou už nemluvil někdy v listopadu, nebo kdy to bylo. Jsem si jistá, že na mě byl naštvanej, i když on tvrdí, že ne. Asi proto, jak jsme spolu nemluvili v květnu, protože se na mě taky (právem) naštval. Asi proto, co bylo na konci června, kdy jsem se (jako obvykle) chovala jako kráva. Achjo.

Nějak nejsem ve stavu, kdy bych mohla ztrácet další lidi. A tohle by bolelo asi extrémně. Tak snad to bude dobrý. Budu se snažit, aby to bylo dobrý. Abych měla dobrou náladu, abych byla šťastná a budu se snažit neřešit lidi, co na mě kašlou, i když ten výraz není správnej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 18. ledna 2012 v 18:35 | Reagovat

Já jsem se poslední dobou s hodně lidma taky odcizila, ale nějak moc mi to nevadí, jelikož to asi stejně nebyli ti praví. Teď mám kolem sebe jen hrstku přátel, kterým ale fakt můžu věřit. S těmi ostatními taky občas prohodím pár slov, ale už to není jako dřív a rozhodně bych se jim nesvěřovala s ničím důvěrným, to většinou špatně dopadá.
A nuda je zlá, člověk pak myslí na to, na co nemá a co ho trápí. Zkus se nějak zabavit, třeba ta knížka je dobrý nápad.
Mám pocit, že na tenhle blog ještě párkrát (spíš i víckrát) zabloudím, nevadilo by Ti, kdybych si ho přidala mezi oblíbené odkazy?:)

2 bludickka bludickka | Web | 19. ledna 2012 v 12:15 | Reagovat

Taky mám ten pocit, že skoro nikdo mi není moc blízko, že jsem se se všema odcizila. Nevím co s tím. Někdy mi přijde, že je to jistou soupeřivostí, nebo nevím čím to nazvat. Konkurence, nedostatek vzájemného pochopení. Taky si s tím nevím rady. Možná si s každým promluvit na rovinu, ale nevím, ten vztah to asi do stejných kolejí nevrátí

3 Satine Satine | Web | 19. ledna 2012 v 16:23 | Reagovat

Samozřejmě si mě taky můžeš přidat, že se vůbec ptáš. I když se divím, že někoho ty moje výplody baví číst. :D

4 pavel pavel | Web | 19. ledna 2012 v 18:07 | Reagovat

Jak je člověk nešťastnej, tak se hroutí všechno. Zkus být šťastná.

5 Meggy Meggy | Web | 19. ledna 2012 v 18:11 | Reagovat

[2]: Ta poslední část toho souvětí je na tom nejhorší. "Ten vztah to asi do stejných kolejí nevrátí."
[4]: Nojo. Asi máš pravdu. Nějak mě to nabilo energií, budu se snažit být šťastná :)

6 natali-e natali-e | Web | 19. ledna 2012 v 18:58 | Reagovat

Děkuju moc, je to od tebe hezké :)

7 Ilma Ilma | Web | 20. ledna 2012 v 6:59 | Reagovat

Taky jsem se divila, jak moc se dokáže nálada změnit. Pouhou vteřinou je všechno pryč ..
Nic není jak bylo a nikdy nebude..

8 Nataly Nataly | Web | 22. ledna 2012 v 9:53 | Reagovat

Bude to zase dobré, uvidíš :)

9 Missi Missi | Web | 22. ledna 2012 v 13:38 | Reagovat

Bude to dobré, uvidíš sama. Jinak nejsi jediná. Osudu neporučíš.. Taky se trápím ;(

10 Nataly Nataly | Web | 22. ledna 2012 v 14:23 | Reagovat

Ano, s tím časem je to složitější :) Jinak, díky za nápad. Vadilo by ti, kdybych o tam dopsala ? Ten s tím, že potřebujeme silnou vůli :)

11 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 22. ledna 2012 v 18:51 | Reagovat

Znám to. Taky jsem se svému okolí v poslední době hodně odcizil. Chtěl bych se s nimi bavit, ale nějak už to nedokážu ... možná kvůli těm předsudkům. Kvůli tomu, že si myslí, že se s nimi bavit nechci. Je to začarovaný kruh. Někdo si něco vezme do hlavy a tak pak na člověka nahlíží ... nebere zřetel na to, jaký doopravdy je.
Kdysi jsme tohle řešit nemuseli ... byli jsme mladí a všechno nám bylo jedno ... vždycky tu někdo byl. Až teď si začínáme uvědomovat, co pro nás okolí znamená, jak nás vychovává a formuluje. Ale asi je už pozdě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama