Zoufalství jako pomocník

5. února 2012 v 20:07 | Meggy |  Témata týdne
Každý určitě ví, jak takové zoufalství vypadá. Nemyslím si, že by existoval člověk, který by si to nikdy neprožil na vlastní kůži, ale pokud by někdo takový byl, asi bych neřekla, že je to šťastný člověk. Sice upřímně nemám ráda zoufalství, beznaděj ani nic tomu podobného, ale je pravda, že tyhle věci nám často pomáhají. Pokud chceme.

Nejhorší na tom ale je, že většina lidí se do tý beznaděje ponoří. Často to dělám taky, ale to je asi spíš kvůli tomu, že já když už mám špatnou náladu, tak se v tom přímo vyžívám, poslouchám depresivní písničky a tak dále. Jenže to je zas něco jiného. Každopádně poté, co se většina z nás poddá zoufalství se odstartuje taková né pěkná část života, ze které je potřeba se co nejrychleji dostat.

A to je právě to, o čem mluvím. Tohle je to, co nám pomáhá. Už odnedávna se přece říká, že co tě nezabije, to tě posílí a je to pravda. A takový zoufalství, z kterýho se dostanete vás rozhodně posílí. A hlavně nakopne k tomu, abyste udělali něco, čím se posunute dál na svý cestě života.

To přece znáte, ne? Jak vás celý to slavný zoufalství začne tak po měsíci štvát a vy máte chuť začít ze sebou něco dělat. Abyste nebyly ty zoufalý trosky a něco se sebou konečně udělali! Takovýto: "Sakra, já tu furt jenom sedím, čumím do blba a lituju se, začnu něco dělat a budete čumět!" A ještě víc nás posílí ta beznaděj, co se na nás sápe a my se jí dokážeme ubránit ještě dřív, než nás pohltí.

Beznaděj je vlastně porážkou. Nesmíme se jí oddat, dokud jsme ještě schopni něco dělat.- Karl Jaspers

Ale přes tohle všechno... nefunguje to vždycky. Takhle pomoct nám beznaděj může pouze v případě, že je vyvolaná tím, když nás štve naše situace. Když se stane něco strašnýho, co se nedalo očekávat a bolelo to, když nemáte žádný řešení na výběr... v tomhle případě to nefunguje.

Takže jak bych to shrnula. Zoufalství sice není nic pěkného, ale když se naučíme nad ním zvítězit, neskutečně nás posílí. Tak přeju hodně poražených zoufalství!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 5. února 2012 v 20:53 | Reagovat

Asi se pořád opakuju, ale máš pravdu... Já to zažila. Vlastně ještě občas zažívám teď. Jakmile se z toho člověk vyhrabe, má sílu (většinou) to změnit. Nebo změnit sebe, prostě aby to bylo zas fajn...

2 Satine Satine | Web | 5. února 2012 v 21:28 | Reagovat

To já se v tom vždycky ráda pořádně vymáchám - depresivní písničky a tak dále. Nic přece nemůže trvat věčně, ne? A i to zoufalství si člověk musí umět užít.

3 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 6. února 2012 v 19:12 | Reagovat

Jo, já chápu, ýe se v tom člověk ztrácí...Já mam taky někdy problém sledovat svý myšlenky...:D
Ale já svýho bratra mam ráda... Jenom mě někdy pěkně sere...:)

4 Jane Jane | Web | 7. února 2012 v 20:12 | Reagovat

Snažím se, snažím... Poslední dobou mě sere strašně moc věcí, ale většinu z nichz se mi daří nějak vytěsnit. No jo, mám jeden hlavní problém, ale... o tom asi napíšu celej článek :D

5 Oli Oli | Web | 20. února 2012 v 0:05 | Reagovat

Ten článek se mi líbí :-)
Vzpoměla jsem si, jak vždycky zoufale lítám v práci a nevím, do čeho píchnout dřív a jak to všechno stihneme, tak je nám dobře :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama