Rychlost (světla) života

23. dubna 2012 v 12:35 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Je mi tak nějak divně. Nevím proč. Vlastně jsem dneska nic pořádnýho nejedla, kromě suchý housky. Ale nemůžete mi to vyčítat. Znáte takový ten pocit, kdy se bojíte něco sníst, aby vám nebylo ještě hůř? Vsadím se, že jo. Horší je, že já už se teď bojím i cokoli vypít, aby mi nebylo hůř. A teď nemyslím žádný alkohol (našla jsem doma vaječný koňak, což mi fakt pomohlo, vzhledem k tomu, že od doby, co mi z něj bylo špatně, se na něj nemůžu ani podívat...), ale i obyčejnou vodu. Nemůžu se dočkat, až dorazí K., protože s tou se mi snad udělá líp.

Snažila jsem se upíct nějaký koláč. Nevím, jak to dopadne. Minule se mi celkem povedl, všichni říkali, jak je dobrej, ale já na tyhle všemožný buchty moc nejsem. Takže z toho stejně nic nemám. Jo, každej den to snídám, ale beru to jako kdybych jedla suchý rohlíky. Ehh, jsem divná?

Ale jo, jsem. Zase se blíží prázdniny. A mě to zase děsí. Jako každý rok. Loni jsem se začala těšit asi tři dny před nima, ale jinak se netěším nikdy. Možná to je trapný, ale... jsem děsně stereotypní člověk. Nesnáším změny, protože skoro všechny jsou k horšímu. Ano, asi budu po babičce pesimistická, ale tak co. Víte, mě na tom sere jedna věc. Proč teď když jsem vcelku spokojená a šťastná (zaklepu to!) musí přijít prázdniny, přes který se zas všechno změní? A že toho letos bude požehnaně...

Příští rok se nám bude měnit strašně moc učitelů. A asi i třída, což je "velmi logický", jestli nás bude třicet dva a pošlou nás do malý třídy. Když už nám změněj tolik věcí, aspoň tu třídu by nám nechat mohli. V září zas bude takovej ten první den, kdy každej řeší, kam si sedne a to já upřímně nesnáším, protože se vždycky bojim, že na mě zbyde nějaký posraný místo. Ale to asi každej.

Navíc mě strašně děsí to, jak to utíká. Přijde mi, že ty čtyři roky utekly nehorázně rychle. Achjo. Vždycky, když o tom přemýšlím, říkám si, co to má za smysl, že to stejně uteče děsně rychle a za chvíli chcípnem. Né, že bych tyhle pocity měla často, ale když mám špatnou náladu, tak mě to občas napadne. Přemýšlím o tom, jak se asi musí cítit ty lidi, co jim je třeba přes padesát a už mají víc života za sebou než před sebou. Řeší to taky tak, nebo je jim to jedno?

Ale osobně si myslím, že je to určitě taky sere. Protože já sama občas vzpomínám na dětský časy a říkám si, jak to bylo fajn. Né, že by to teď fajn nebylo, ale závidím dětem tu jejich naivnost. Jo, pořád ještě jsem ve věku, kdy jsem jistým způsobem naivní. Ale co za pár let, až už nebudu naivní vůbec?

"...libeňské dny. Tehdy to ještě byl život, a strašně rychle zmizel. Zapadl se všemi svými transy a cukrárnou a ponocováním v Devětadevadesát a s kluky, kteří si nic nedovolovali, jenom pusinku na čelíčko. To byl život! Plný dychtivosti a čekání a zájmů...
...A kde to je? Připadala si už skoro mrtvá, nějak mnohem míň zajímavá, vdaná. Tenkrát to byla Irena Šilingová z Libně, studující, všemi obdivovaná, ne že by nebyla teď obdivovaná, ale něco tomu schází, svěžest, naivita, upřímnost, houby, prostě něco, snad nevinnost. Život. Má už málo života. Život má člověk asi nejvíc při narození a pak ho pořád ubývá, jako z děravé sklenice, odtéká, odkapává, až zbude jen prázdná sklenice, a tu položí do rakve a zakopou nebo spálí. Jak může někdo žvanit o radostné budoucnosti, když každá budoucnost je vlastně jenom pomalé ztrácení původních věcí, vlastně vyřazování ze života. Jenom děti skutečně žijí lidský život. Nemusejí dělat nic než žít..."
/Josef Škvorecký, Konec nylonového věku/

Né, že bych se nějak ztotožňovala s tou dívkou, ale děsně to na mě zapůsobilo. Tu knížku jsem četla někdy... ehm, myslím, že o prázdninách na dovolený, když jsem měla strašně čtecí náladu a tohle byla jedna z knížek, kterou si rodiče vzali s sebou. Nejsem zas tak pesimistická, abych si myslela, že za pár let nebudu pořádně žít. Myslím, že žít naplno jde pořád, ale je to takový smutný, číst to.

Achjo, píšu sem zas děsný neuspořádaný sračky. Dušek by mi to už asi celý přeškrtal a dal za pět. (Nebo čtyři méně? Ha ha...) Jo, to mě taky štve, že nám vezmou Duška. Vždycky nás toho hrozně moc naučil. A ty jeho hodiny mě bavily. Jako netvrdím, že dál to bude špatný, ale jde o ten zvyk. Přijde mi nepředstavitelný, že nás už prostě nebude učit. Po těch čtyřech letech. Ale tak v poslední době je všechno tak nějak divný. Už ani nepíšu deník. Teda tak dvakrát do týdne se snažím, ale... moc to nemá smysl, psát takhle málo. Aspoň né pro mě. Skoro pořád poslouchám ska. Navozuje to tu správnou letní náladu. I když já nevím, jestli chci letní náladu, když léto znamená prázdniny.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Satine Satine | Web | 23. dubna 2012 v 13:03 | Reagovat

Taky se bojím změn. Někdy jsou sice fajn, takový vytrhnutí ze stereotypu, ale vždycky se jich obávám. I když potom zjistím, že se mi líbí, nikdy nepřestanu být vůči změnám kritická.
Když jsem byla menší, tak jsem často přemýšlela nad životem ve stylu "Na co žít, když stejně umřeme?" Nemyslela jsem to nijak pesimisticky (tehdy :D), jen mě to strašně zajímalo. Stihnout zplodit potomky, přispět společnosti a možná dát něco lidstvu.. A potom smrt. Heh, je to divný.. skoro až vtipný.

2 L. L. | Web | 23. dubna 2012 v 13:11 | Reagovat

Jsem úplně stejná, akurát na to myslím každý den. Holt už jako mladice pracuju a neužívám si života tak, jak bych chtěla. Kde jsou ty časy, kdy jsem si užívala prázdin (i jako chudá).. Teď to tak rychle utíká, rychleji, než na škole :(
Ten odstaveček je pěkný..

3 P. :) P. :) | Web | 23. dubna 2012 v 16:12 | Reagovat

Apocalyptica je moje srdcovka :)

Prázdniny... no já osobně se na ně těším, protože pro mě to bude všechno lepší. Konečně se vyspím a nebudu se stresovat tím, jestli prolítnu nebo ne. A navíc, konečně se budem moct pořádně vídat s H., což nám teď bohužel nevychází...

Áááá, skačko! Miluju SKA! :)

4 T. T. | Web | 23. dubna 2012 v 16:17 | Reagovat

Co tak pesimisticky? Ne, vím, žes psala, že jsi pesimistka, ale tohle je vážně dost pesimistický (whau, stejný slovo třikrát v jednom řádku). Ale chápu tě, taky mívám tyhle depresivní dny, kdy si připadám zbytečná, nic mi nedává smysl, na všechny jsem naštvaná... Máš pravdu, že to strašně letí, maturita se blíží !!! A prázdniny? Ty taky nemám ráda, protože mám najednou spoustu volnýho času a nevím, co s ním, jen to zhoršuje depresivní náladu.
CO se toho volení místa ve třídě týče, na to mám fágl. Vždy chodím první školní den do školy i o hodinu dřív, abych si zvolila místo podle mého gusta, za to brzké vstávání mi to stojí. Jen jednou mi to nevyšlo a moje místo mi zasedl někdo jiný, ale protože se mnou nechce nikdo sedět, stačilo si sednout vedle a ona odešla.
Hlavu vzhůru, ono se všechno nějak vyřeší a snad to bude ke tvé spokojenosti

5 Filia Filia | Web | 23. dubna 2012 v 18:26 | Reagovat

Já se taky strašně netěším na prázky.Prostě ... ony úplně všechno překopají a převořou a když se něco uskupí těsně před nima,tak to akorát zkazí.Strašně se bojím,jak to bude příští rok.Malá třída,to bude dost na hovno, i když už vím,kde chci sedět a tak,ale nevím s kým budu sedět.Jako mám lidi,se kterýma bych chtěla ( ty a taky Kamča ),ale vy máte zase plány,že chcete  sedět u kluků a nějak tak a já vážně nevim.Jedinej pořádnej pocit,který z toho mám je,že toho všeho strašně bojím.Teď je strašně vecí,na který se těšim,ale co potom? Na prázdiny v praze se teda moc netěšim.Jasně,jednu na moravu ( díky bohu ) ,ale stejně ... Chápeš,ne? Musíme se nějak domluvit ... já budu první den ve škole ještě před sedmou - mám to v plánu,páč fakt chci zabrat nejlepší místa :D - a tak se domluvíme s těma,který chceme okolo sebe a zaberu nám místa ... nám všem :)

6 John Lemon John Lemon | Web | 23. dubna 2012 v 19:46 | Reagovat

Taky se netěším na prázdniny, ale to spíš proto, že všichni odjedou a já tu zůstanu sám a budu se příšerně nudit.
Ale zase si říkám, že i teď jsem sám a nudím se, ale to asi tolik nevnímám.

7 Ycdmdj Ycdmdj | 23. dubna 2012 v 20:53 | Reagovat

Lepší je být na opuštěné planetě s maniodepresivním robotem než bez něho (Stopařův průvodce po galaxii). ;-)

8 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 24. dubna 2012 v 9:33 | Reagovat

Já mam z prázdnin rozporuplný pocity. Pojedu na tábor, kde mi nezůstala jediná zpřízněná duše, maximálně diliny a kluci, co mi pořád jenom nadávaj a nadávaj a nadávaj... Hlavně pak půjdu do třídy, kde nás bude zase víc. A s vědomím, že další odejdou za malou chvilku...
Na naší škole (a asi všude?) se taky měněj učitelé až po čtyřech letech. Všichni z vyšších tříd z toho byli hotový, ale naší třídě to je jedno, páč už sme vystřídali dva učitele na češtinu, tři hudebkáře, 3 ájinářky, 5 frájinářek, 2 dějepisáře a další by se našli... :D
Další, co je na prázdninách blbý, že sblížej všechny ty kamarádky, který jednou někam spolu a já budu ve škole zas odstrčená...
Jsem na tom ještě dobře... Napít se pořád můžu...
Skáčko... To už jsem dlouho neslyšela...:D nebo spíš dvojtečka, pomlčka, horní závorka...

9 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 24. dubna 2012 v 16:37 | Reagovat

Ten pocit s jezením znám. A nejhorší je když třeba týden nemůžeš sníst víc než suchej rohlík, netuším proč. Už jsem dlouho ty stavy neměla naštěstí.
Blíží se prázdniny? Já nevím, příjde mě, že dva měsíce je strašně dlouhá doba. Já se spíš vždycky bojím, že bude škaredý počasí a že se budu nudit. A potom ten šok ze školy, to taky nesnáším.
To je hezký citát, že se člověk stane tím s kým tráví čas. A je to hrozná pravda. Vždyť třeba padesátník když je v kolektivu dvacetiletých je někdo úplně jiný než kdyby byl třeba celý den s důchodci. Lidé na nás působí neskutečně.

10 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 26. dubna 2012 v 15:44 | Reagovat

Děkuju :D
No, tak já jednu dělala hodně v rychlsoti a ta kulatá neni ani, když zavřu obě oči :D Když se to ale dělá pomalu a asi po milimetrovejch úsecích, tak to de docela dobře...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama