So it is...

18. května 2012 v 20:35 | Meggy |  Věci, co musely ven
Tak jo. Zase jednou napíšu článek, co bude o mým životě, ve kterým nebude žádný smysl a ve kterým se prostě jenom vypíšu. Nejspíš. Vím, že jsem říkala, že sem nebudu psát žádný osobní věci, ale já prostě potřebuju někdy něco vypsat. A deník je teď takovej... nevím, jak to popsat. Tak pardon.

Zase je tu víkend. Nějak to jde mimo mě. Mám takovou zvláštní náladu, jakože je dobrá, ale je zvláštní. Taková ta nálada, jak nic nevnímáte, jenom si ležíte, odpočíváte a nemusíte nic řešit. Jsem ráda, že teď moc nemusím řešit školu, protože na příští týden máme snad nahlášený jenom jeden test a to je v cajku. Přijde mi to vtipný, jak lidi vůbec neřeší věci do budoucna. Jak je mi celkem jedno, že ten další týden budu během tří dní psát srovnávací testy z angličtiny, matiky a češtiny. A čtvrtletku z matiky, asi, test z fyziky, biologie a nevím čeho všeho. Ehee.. Proč se tím stresovat, že jo.

Dneska byl fajn den. Líbilo se mi, jak už svítilo sluníčko a bylo pěkně, ale zas né takový vedro, aby člověk umíral na ulici. A ani ty hodiny ve škole nebyly tak děsný, aby se to nedalo přežít.

Mám ráda, když jsem s někým, s kým si rozumím. Mám ráda, když jsem s někým a celou dobu se máme o čem bavit. Vždycky jsem si myslela, že to tak funguje u každýho, ale jak tak zjišťuju, u každýho ne. Ale fakt, miluju ty chvíle s někým, s kým se dá mluvit hodiny a hodiny.

Přijde mi to divný, když mám kámoše, s kterým se znám už od dětství, vždycky jsme se vídali jenom u babičky, vždycky jsem ho brala jako toho staršího z koho mám respekt. A teď najednou jsme u něj a on mě přemlouvá, ať se s ním vyspím a já mu pořád vysvětluju, že prostě ne a když to teda skončí tím, že si fakt jdeme udělat to kafe, na který mě původně zval, tak se na mě kouká tak nějak uraženě a ublíženě. Pak mu řeknu, že se na mě nemá takhle koukat a on řekne, že ho asi moc dobře neznám, že se takhle kouká vždycky.

Asi ho neznám. Nojo. Když už se konečně vyhrabeme z toho bytu celý od chlupů, protože má doma čtyři kočky, tak venku narazíme na jeho kámoše a najednou totální ignor. Doprovodí mě na tramvaj a řekne čau. Myslím si, jak je nejvíc naštvanej, ale přihlásím se doma na Facebook a on mi píše, jestli jsem dorazila domů v pořádku a tak. A je milej. Možná bych si mohla říct, že to je debil, že na mě sere celej půl rok a pak mu jde jenom o to jedno. Ale to si říct nemůžu, protože on mi celej ten půlrok psal, že mě chce vidět a já furt říkala, že nemám čas.

Naproti tomu mě fakt dokáže naštvat, když se bavím s kámošem a naštve se na mě kvůli tomu člověk, co se mi minimálně měsíc neozval, co furt říká, jak se mu po mně stýská a přitom když mě vidí na chodbě, tak se málokdy vzmůže na blbý čau. A jako někdo takovej má právo na mě bejt naštvanej, když se bavím s kámošem, kterej na mě narozdíl od něj nesere? Zaklepu to.

Žárlivost se vždy rodí s láskou, ale vždycky s ní neumírá. - Francois de La Rochefoucauld

Jo. Tak to asi bude pravda. Nevím, co si o tom všem mám myslet. Nevím, proč na mě někdo musí bejt hnusnej jenom proto, že se bavím s někým jiným a né s ním, když já se taky nezblázním kvůli tomu, že on se se mnou nebaví. Je to zajímavý, že ten člověk má spousty času a najednou, když chci, aby se mnou ten kámoš, kterej měl někam jít s tím člověkem, chvíli byl, protože jsem s ním dlouho nemluvila, tak najednou nemá žádnej čas.

Lidi jsou divný, no. Ale tak co. To, že bude naštvanej ublíží jemu, protože když má člověk vztek, není to dobrý pro tělo. Tak jo. Jdu si užít víkend. Mějte se krásně. A odpusťte mi dneska tu upřímnost.

Meg
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S. S. | Web | 18. května 2012 v 20:42 | Reagovat

jo, taky miluju, když si s někym povídám a pořád máme o čem mluvit, žádný trapný ticha
lidi jsou žárlivý, až to leze člověku na nervy, jo je pravda, že žárlivost je důkaz lásky, ale nepřijde mi, že by se ten člověk choval nějak láskyplně teda
prostě se s tim asi musíš smířit, že on takovej je, no

2 Filia Filia | Web | 18. května 2012 v 21:08 | Reagovat

Ále ... co s ním uděláš? zhola ho..uby.Musíš se s tím smířti,jak dí S.

Pokud jde o žárlivost,tak já dokážu bejt zatraceně žárlivej člověk,pokud mi na něčem záleží,ale málo kdy to dám znát.Nesnáším to,ale nemůžu s tím fakt nic dělat. :D

3 Jane Jane | Web | 18. května 2012 v 23:42 | Reagovat

A ty ho snad nechápeš?

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 19. května 2012 v 0:54 | Reagovat

Trapný ticho je blbý... Když ho nechceš, musíš mluvit a já si pak připadám hrozně ukecaná... I když podle těch ostatních stejně moc nemluvim...Lepší, když mluvíte oba a tak nějak stejně (ono, když jeden mluví a druhej vždycky jenom poslouchá...)
A taky souhlasim se S...
Třeba na mě jsou moje kamarádky docela naštvaný, když se bavim s tou druhou, protože se navzájem nemaj rády...
Kde bereš ty citáty? :D

5 Mad Jerk Mad Jerk | Web | 19. května 2012 v 11:45 | Reagovat

Ano, "dobrá nálada,ale zvláštní" to znám. Mám ji často. Nevím kde je chyba.

Miluju povídání si s někýk o kom vím, že určitě nebude "trapné ticho". Těch lidí je ale strašně málo.

Třeba mu na tobě záleží. Znáš ho líp než já, musíš vědět, jestli tě chce nebo nechce "jen" do postele..

6 Satine Satine | 20. května 2012 v 13:13 | Reagovat

Ty srovnávací testy budeme taky psát, ale vůbec to neřeším. Nic to neovlivní, jen budu kdyžtak za debila, což je mi docela fuk. Máš pravdu, je fajn být s někým, s kým si má člověk pořád co říct. Hlavně nesnáším trapný chvíle ticha, naštěstí se mi to moc nestává. A jo, lidi jsou divný, občas je vůbec nechápu.

7 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 20. května 2012 v 17:16 | Reagovat

Zažívám to neustále ... tu žárlivost ... Nevím proč a uvědomuji si, že je to hnusné, ale přesto to ve mně vždy vře, když vidím, jak se někdo baví s člověkem, se kterým se přeci obvykle bavím já! :D

A já naopak řeším jedině budoucnost. Je mi jedno, co je teď, já vidím jen to, co by mělo být ... a to není dobře. :(

8 Filia Filia | Web | 20. května 2012 v 18:41 | Reagovat

ta básnička byla delší,páč mezi jednotlivými řádky byla velká mezera :D jen tak pro informaci :D :D

9 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 21. května 2012 v 11:08 | Reagovat

trochu jsem se v tom ztratil, ale vím o co jde. kámoš mi řekl, že jsem jeho nejlepší kamarád, za týden odešel ze škoy  já se to dozvěděl od krav na chodbě (poslední blbec ve škole, kterej to nevěděl)..no jo no, co naděláš

10 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 21. května 2012 v 18:00 | Reagovat

Ten pocit, když jsem s někým s kým si rozumím miluju. Člověk nemusí vymýšlet témata, jenom prostě mluví hodiny a hodiny. A pak je to úžasnej pocit! Já toho kluka docela chápu, láska dělá z lidí magory.

11 Mad Jerk Mad Jerk | Web | 21. května 2012 v 18:58 | Reagovat

Možná mi to pomůže. Řeknu si že pro jedno kvítí slunce nesvítí a utřu slzy. A taky se pokusím je zadržet co nejdýl v sobě..
Nejhorší na tom je, že ty hezký a rádoby "lepší" chvíle jsou strašně krátké oproti těm špatným..

12 bludickka bludickka | Web | 22. května 2012 v 10:11 | Reagovat

přemlouvání k sexu. takový kamarádi jsou nejlepší :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama