V dnešním světě je originální býti neoriginální

9. května 2012 v 19:23 | Meggy
Kdysi jsem často přemýšlela o originalitě. Bylo to hlavně v době, kdy mělo hodně lidí okolo mě sklony k tomu, aby se oblíkali "jinak"... Nějak, aby to bylo drsný a jiný a extravagantní a aby vynikali z davu. Asi. Vlastně ani nevím, co to pro všechny tyhle lidi znamená být originální. Nevím, proč mají všichni pořád potřebu někde vynikat a myslí si, že tím, že se budou oblíkat jinak než ostatní, budou originální.

Štve mě, že spoustě lidem nedochází, že vynikat z davu neznamená být originální. Štve mě, že si každej myslí, že když začne kopírovat někoho, kdo originální je, tak se stane taky originálním. Spousta lidí mě štve, když o sobě tvrdí, jak jsou originální. Nemyslím si, že originální je ten, kdo to o sobě tvrdí. Myslím, že ten, kdo je doopravdy svůj, o tom nikoho přesvědčovat nepotřebuje.

Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem originální. Nevím proč. Prostě jsem neměla tu potřebu. Ano, snažím si stát za svým názorem, ale netvrdím, že mě nic nemůže ovlinit, že zůstanu neoblomná až do svého skonání, jen proto, že chci být originální. Nepotřebuju za každou cenu šokovat, i když lidi šokuju ráda. Ano, jsem obyčejná, i když... není v dnešním světě, kdy se všichni honí za tím, aby byli originální výjimečné být neoriginální?

Né, dobře, tyhle úvahy moc nikdy k ničemu nevedou. Nikdo nám nikdy neřekne, co originální je a co ne. Upřímně, můžete mi říct, co v dnešním světě je nový, co tu ještě nikdo nikdy neměl, co tu nikdo nenosil, co jste vymysleli právě vy? Nevím o nikom, kdo by nikoho nekopíroval. I když asi je rozdíl, když si z někoho vezmete příklad a když ho zkopírujete přesně do detailů.

Originální není ten, kdo nikoho nenapodobuje, ale ten, jehož nelze napodobit. - Francois-René de Chateaubriand

Jo, takhle to nejspíš bude. Nejsem si teď momentálně jistá, jestli znám někoho, koho není možné napodobit. Ale jasně z toho vyplývá, že v originalitě nejde o to, co máte na sobě, co říkáte a co o sobě rozhlašujete. Jde o to, jak se chováte, co si myslíte a co z vás vyzařuje. A možná kdyby si to většina z nás uvědomila, bylo by to tu lepší.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 FirLy FirLy | Web | 9. května 2012 v 19:33 | Reagovat

Nezostáva mi iné ako súhlasiť. Proste s atreba vykašlať na to, byť sám sebou a nerobyť zo seba magora preto aby som bol "originálny". A ako vravíš - to, že niekto vyniká z davu, neznamená, že je originálny. Originálny je aj tak každý, pretože nikto ako ten človek už nie je. Originalita je záležitosť o ktorej sa dá polemizovať - hlavne v tomto storočí ;)

2 Lenka Lenka | 9. května 2012 v 19:51 | Reagovat

[1]: Ano, hlavně v tomto století, které originalitu nadřazuje a nadnáší.

Souhlasím s tebou, ale někdy mi prostě nedá pokusit se o "originalitu" a nějaký kousek oblečení něčím ozvláštnit nebo přemýšlet o fotce, která "je něčím jiná".

3 Satine Satine | Web | 9. května 2012 v 19:59 | Reagovat

Já o sobě taky nikdy netvrdila, že jsem originální, zvlášť když je to tak těžce vyložitelný slovo. Něco, co je pro někoho originální, může být pro jiného naprosto obyčejné. Nevím, je to prostě relativní pojem, asi jako slovo "normální".

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 9. května 2012 v 20:03 | Reagovat

S tímto článkem naprosto souhlasím. :D Nikde totiž není hranice, co je a co není originální. A ano, kdo o tom nejvíce mluví, většinou jenom chce ukázat, jak je originální, aby si nikdo nevšim, že vlastně neni.
A originalita, jenom doplním svůj názor, je podle mě kombinace všeho. Oblíkání, myšlení, chování, mluvení, vyzařování...
A ještě jedno. Možná můžeš kopírovat. Ale pokud chceš bejt originální, musíš to vzít po svym. Není důležitý, od koho nápad je, ale jak s ním naložíš...

5 Ophelia Ophelia | Web | 9. května 2012 v 20:06 | Reagovat

Super článek :))

6 T. T. | Web | 9. května 2012 v 20:13 | Reagovat

Někteří se snaží být tak moc originální, až to originální není. To, jak se někteří (některé) snaží pořád kopírovat něčí styl, je až trapný. Přesně jak píše Someone Invisible, může si vzít nápad, ale naloží s ním každá jinak a některým se nedá upřít snaha, ale to je asi tak všechno. Holky se chtějí někomu podobat, ale vůbec si neuvědomují, že na to nemají.
Ten citát je naprosto výstižný a pravdivý :)

7 Jane Jane | Web | 9. května 2012 v 23:27 | Reagovat

Ano. "Jiným" oblékáním sice člověk možná - někdy - trochu vyjadřuje svou individualitu, ale z většiny je to zase způsob, jak někam zapadnout, třebaže mezi "outsidery". KAŽDÝ potřebuje někam PATŘIT.

8 L. L. | Web | 10. května 2012 v 12:36 | Reagovat

Hezký článek :))

9 bludickka bludickka | Web | 10. května 2012 v 16:38 | Reagovat

spousty lidí je určitým způsobem originální. ale to není o oblíkání :) vadí mně originalita za každou cenu, s tím se poslední dobou setkávám často. vymyslet něco za každou cenu originálního i když je to blbost. používat cizí slova, aby to dobře znělo, taková póza, apod.

10 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 10. května 2012 v 18:33 | Reagovat

Jo taky miluju němčinu:) Já bydlím ve městě, ale dost malém a na jeho okraji, takže v podstatě si nedovedu představit jaké to je žít v padesátitisícovém městě. Ale strašně mě to láká. A pak si uvědomím, že by to znamenalo konec hrám na silnici a běhání po poli. Je to těžký;)

Podle mě v podstatě nikdo nejde napodobit. Každý je originální jenom někteří tu svoji originalitu skrývají, protože se bojí. Ten poslední odstavec říká všechno a je dobrý si to uvědomit.
Možná nejde o to oblíkat se JINAK, ale jinak. Chci říct, jde o to oblíkat se tak, jak se v tom člověk cítí dobře a potom to na ostatní působí dobře a možná i originálně. Pěkně napsané:)

11 Aelis Aelis | Web | 10. května 2012 v 19:32 | Reagovat

Já sem o sobě taky nikdy netvrdila, že jsem originální. Protože nejsem. I když se neoblíkám jako bych vyšla z kopírky, svým stylem oblékání originální nejsem. Chováním možná ano, ale říkat to nebudu, protože nedokážu soudit sama sebe a ani to nemam ráda - cítím se pak hrozně sebestředně. :D
Když tvořím (kreslím), většinou se inspiruju nějakým předmět, ale občas vezmu práci někoho jiného, v hlavě ji převrátim, otočim naruby a něco z toho vznikne. Myslím si, že inspiraci se prostě zabránit nedá. :)
Máš dobrý názor. :D

12 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 10. května 2012 v 19:48 | Reagovat

Tím pádem by u nich afekt trval 16 hodin denně.
No, já si dřív nemyslela, že je to tak. Ale čím víc to říkaj, tím víc si uvědomuju, že prostě maj pravdu. Protože jo...
Já to dělám následovně: (protože nechci, aby se o mym blogu dozvěděli) otevřu dokument, píšu, píšu, píšu, píšu, pak, ve chvíli, kdy se cítím naprosto vyrovnaná, dám ctrl a, ctrl c, otevřu nový článek, dám ctrl v, napíšu nadpis a zveřejnim :D

13 modrasek1 modrasek1 | 11. května 2012 v 9:11 | Reagovat

Moc výstižně a opravdu hezky napsaný článek.
Jinak já se domnívám, že originální je každý člověk. Napodobit můžeme snad každého, ale nikdy nebudeme jako ten, koho se napodobit pokusíme. vždycky budeme sví. A v tom je originalita každého člověka. Proto není třeba o originalitu vůbec usilovat :-)

14 Vendy Vendy | Web | 13. května 2012 v 21:26 | Reagovat

Vidíš, a s tímto názorem se vymykáš normálu a stáváš se originální.
Ne mnoho lidí je samo se sebou spokojených a ne mnoho lidí se pokládá za člověka, který se ještě může změnit. Většinou jsou skálopevně přesvědčeni, že už mají ustálené názory a nic a nikdo na světě je nezmění. to je samozřejmě pitomost, názory se mění s věkem, aspoň částečně... jestli bude padesátiletý člověk mít stejné názory jako v patnácti, není to charakter, ale nezralost.
Tím, že připouštíš změnu svých postojů a svých názorů, vlastně říkáš, že jsi dál...

15 Vit Kouba Vit Kouba | E-mail | Web | 30. července 2013 v 5:26 | Reagovat

Vše co je zlé, to bývá většinou i pro něco dobré, vše je zde následkem příčiny, pokud je zde zlo v nás nebo okolo nás, má to zlo příčinu. Podívejme se na nezaměstnanost a nízké ekonomické odměny za práci, je to veliké sociální a ideologické zlo, díky kterému mnoho lidí má deprese a konzumuje proto drogy. Co je příčinou globálního zla? Příčinou tohoto zla je otroctví, s otrokem se jedná jako by to byl ubohý hospodářský dobytek, a tak se hodí atomová bomba na veliké město, nebo se postaví veliký vyhlazovací koncentrační tábor. Vytvořili jsme mocenskou pyramidu, kde dole jsou nezaměstnaní a chudí otroci, nahoře jsou v ekonomickém ráji mocní a bohatí otrokáři, co je dovoleno otrokářům, to je zakázané otrokům. Mediálně je téma ekonomického otroctví nepopulární, a tak se hovoří o tom, co dělají otrokáři, můžeme se v televizi podívat jak otrokáři, kladou věnce na hroby významných otrokářů, nebo na to, jak se otrokáři scházejí, aby se společně dohodli jak lépe okrádat otroky o peníze a jejich čas. V  minulosti jsme se živili lovem a sběrem toho co bylo k jídlu, po určité době díky přelidnění, už ale nebylo co lovit a nebylo co sbírat k jídlu, a tak jsme museli hledat jiné možnosti zdrojů potravy, začali jsme hospodařit; obdělávali jsme půdu, starali se o dobytek, obchodovali, stavěli domy, těžili dřevo, dolovali suroviny, atd. někteří lovci ale nechtěli po celý život těžce pracovat, a tak se z lovců stali vojáci, co chránili vlastní hospodáře a napadali cizí hospodáře, v okolí vlastního hospodáře.
Jelikož vojáci neprodukovali hodnoty, tak hodnoty získávali od hospodářů, někdy po dobrém jindy po zlém, a tak vznikla evolučním vývojem otrocká společnost, ve které vládli vojáci, a z hospodářů se stali otroci vojáků. Logicky zde byla vždy snaha o to, aby se otrokům vedlo lépe, a měli otroci více práv a více svobody, otrokářům došlo, že pokud dají otrokům více práv a více svobody, že bude ovládání otroků snadnější, a tak s tím souhlasili, a tak vznikla evolucí pomalu sociální politika, kdy sociální politici slibují otrokům více práv a více svobody. A tak jsem vám populárně jednoduše vysvětlil, jak vše kdysi velmi dávno začalo a jaká je dneska situace a proč je zde globální zlo. Otrokáři dali otrokům díky politikům, mnoho práv a mnoho svobody, moc a bohatství otrokářů se začala rychle zmenšovat, a tak je zde snaha, rychle odebrat otrokům jejich práva a jejich svobody, aby byli otrokáři zase mocní a bohatí, to se pochopitelně nelíbí ekonomickým otrokům, a tak zde jsou s otroky veliké problémy a otrokáři musí používat nejrůznější formy ekonomického násilí, aby udrželi otroky v ekonomické poslušnosti.
S dáváním práv a svobod otrokům je to jako s pitím vína, jde o to se vínem nepopít, protože když se opijeme, tak se z nás stanou opice. Je nějak ještě vůbec možné, zachovat otrokům jejich práva a svobody, aby to nevadilo otrokářům? Řešení je zde možné, ale otrokářům se toto řešení nebude líbit, jde o to odstranit soukromé vlastnictví a peníze z lidské civilizace, a tento mocenský starý systém, nahradit bodovacím systémem, kdy bude lidi bodovat jenom globální elektronika. Takto by měl každý člověk na světě svojí hodnotu vyjádřenou v bodech, a podle toho by se zde i s člověkem všude jednalo, ten kdo by měl vysokou bodovou hodnotu, by zde měl globálně výhody a jistoty, ten kdo by zde měl nulovou bodovou hodnotu, by zde neměl globálně žádné výhody a jistoty. Zde se dostáváme k problematice realizace změn, některé změny se realizují rychle a snadno, jiné změny se realizují pomalu a obtížně, je snadné změnit u něčeho jenom povrch a je obtížné změnit to, co je hluboko pod povrchem.
Je snadné pro herce se v šatně převléknout a potom na jevišti hrát jinou roli, je ale nemožné pro prezidenta, aby přestal dělat dneska prezidenta a začal zítra dělat pilota letadla. Vše je zde v mnohém omezené, třeba pták nemůže být rybou a ryba nemůže být ptákem, proto změny, které jsou v hloubce mocenského a sociálního systému, musí probíhat bohužel mnoho lidských generací, protože tento systém, má velikou setrvačnost. Mnohdy je zde naivní snaha, realizovat násilím rychle veliké změny, v hloubce ideologického a sociálního systému, je to jako jet automobilem velmi rychle, abychom byli v cíli velmi brzo, při takové jízdě je veliké riziko havárie. Opačným nebezpečným extrémem je ideologický a sociální systém násilně na mnoho generací umrtvit, a zabránit jakýmkoli změnám v tomto systému. Ideologický a sociální systém, musí odpovídat času a prostoru kde je používám, nemůže zde být globálně jeden ideologický a sociální systém, který se nebude už měnit. Paradoxní věta, nechte mrtvé, ať pohřbí mrtvé, je nadčasově geniální, otroctví umrtvuje ideologický a sociální systém, život to je změna.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama