Sklopit hlavu, držet hubu... aneb jak se správně hádat?

25. června 2012 v 21:29 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Občas přemýšlím o tom, že můj bratr je v něčem inteligentnější než já. Teda aspoň, co se hádek s rodičema týče. Asi ani tak nejde o tu inteligenci jako o to, že já jsem prostě výbušná. Místy i agresivní... a tak prostě nedokážu jen tak poslouchat, jak na mě někdo něco řve a neodpovědět mu. Nezačít se s ním hádat. Přijde mi to vlastně docela komický, když mi mladší bratr šeptá: "buď už zticha, už jim radši nic neříkej". Kdybych ho poslechla, asi bych si mohla odpustit celou tu posranou hádku, ale tak jako... Copak já někdy někoho poslouchám?

Vlastně šlo jenom o zbytečnou hádku, která začala u toho, že jsem si stěžovala, že mi otec dal moc jídla k večeři a že to jíst nechci. Jenže postupovalo to přes to, že přece nic nejím a skončilo to u toho, že jsem drzej fracek a neví, co si jako myslím. No, říct mu, že si myslím, že ty lasagne jíst nechci, už by bylo moc, takže jsem pak nakonci radši byla zticha, ale myslím, že už jsem tomu moc nepomohla.

Tohle je jedna věc, na kterou se o prázdninách netěším. Věčný řešení babičky a dědy, co jsem snědla. A vědět, že prostě nejsem schopná se vzbudit a hned do sebe naházet polívku a pět knedlíků. "Lukáš toho taky sní víc." Tak to je mi jasný, že toho nesním tolik jako skoro sedmnáctiletej kluk...

Ale to je jedno. Chápu otce, mám hrozně divnej režim jídla a občas to vypadá, že nic nejím. Ale pak zas přijde období, kdy mám pocit, že bych snědla celou ledničku a ještě měla hlad, takže... O tom jsem ani tak mluvit nechtěla. Jde prostě celkově o hádky.

Někdy přemýšlím o tom, co je lepší. Jestli se s někým nejvíc pohádat, jak se říká do krve, řvát na sebe, nadávat si do kreténů a pak během deseti minut být zas nejlepší kámoši. Prostě taková přeháňka, nebo nevím, jak to říct. Pročistí to vzduch, člověk si vybije negativní emoce a všechno je v pohodě. I když zase asi k těmhle "přeháňkám" nesmí docházet často, protože pak už nejde jenom o jednotlivý vybíjení emocí, ale o soustavnou buzeraci z obou stran.

No a nebo druhá možnost, nechat na sebe řvát. Některý lidi říkají, že to je v pohodě, protože se ten druhý prý vyřve a vy jste v pohodě. Ale já osobně na tohle nemám povahu. Kdyby se to ve mně všechno hromadilo, nemohla jsem to ventilovat, asi by to ve mně vyvolalo hodně silný nesympatie k tý druhý osobě.

Ale zas je pravda, že v normálních situacích to tak mám. Někdo mě třeba štve a já mu to neřeknu. Možná si tak někomu postěžuju, nebo to spíš vypíšu do deníku/ na blog. A to mi stačí. Nevydržím být dlouho naštvaná. Fakt ne. Ale když už se naštvu vážně, tak to zas trvá tak děsně dlouho. To si člověk nevybere.

A pořád se urážet? Nemám ráda,když se lidi urážej, přijde mi to děsně hloupý. Když jsme byli malý, tak se bratr děsně urážel na mě a na bratrance. A pořád na nás něco chodil žalovat, věčně byl naštvanej a asi chápete, že jsme z toho moc nadšený nebyli. No a přesně tohle je o tom, že já prostě urážlivost vidím pořád jako vlastnost mýho malýho bratra, kterej už z ní vyrostl a je teď normální.

No nic. Přestanu tu kecat blbosti. Zítra jdeme se školou do Zoo. Mohlo by to být fajn. A lepší, než se učit, že jo. Mimochodem, štve mě, že kvůli koncertu z klavíru nejspíš prošvihnu školní akademii. Ale budu se hodně snažit stihnout obojí!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Geiko Geiko | Web | 25. června 2012 v 21:43 | Reagovat

:) Nejlepší je rozumná domluva a klidné vystupování. Nenechat se rozhodit a najít způsob jak druhou osobu pozitivněji naladit, třeba převést na lepší .. :P Pokud to nepomůže a je vidět,  že druhá osoba si jen ventiluje denní stres, je lepší si jídlo vzít s sebou a přesunout se do jiné místnosti. :)

2 Jamie Jamie | Web | 25. června 2012 v 23:55 | Reagovat

Taky jsem hodně výbušná, hlavně s rodičema. Nenechám na sebe řvát, ale někdy taky mám co dělat abych se nezačala smát, což matku nasere nejvíc.
Ale třeba co se týče mýho kluka, tak s ním se zase strašně nerada hádám a vzhledem k našemu strašně složitýmu vztahu, kdy má on vždy navrch a já jsem na něm závislá, to prostě... nejde. Takže jsem většinou zticha i když vím že to není nejlepší řešení -.-
Jo a urážet se, to on umí taky dobře. Chlapi.

3 John Lemon John Lemon | Web | 26. června 2012 v 10:18 | Reagovat

Já se hádat neumím. Obzvlášť ne se svojí mámou, protože ta má čtyřicetiletou praxi a schopnost nepustit nikoho ke slovu. Tak to radši ani nezkouším, vyslechnu si její stížnosti a myslím si svoje. Není to ideální řešení, ale aspoň na obou stranách dojde jen k malé újmě.

4 S. S. | Web | 26. června 2012 v 14:49 | Reagovat

u mě je to většinou právě taková ta přeháňka, že se naštvu uplně extrémně, mám chuť toho člověka snad i zabít, ale odejde do po chvíli a pak se klidně chovám jako by se nic nestalo

jenomže právě je blbý, že na některý lidi si ten vztek prostě vybít nemůžeš.. třeba na profesory nebo tak.. a to pak se mi třeba stává, že jsem hnusná na někoho jinýho, kdo si to nezaslouží, jenom proto, že je "zrovna po ruce".. je to hodně nefér občas, ale nějak nevim, co s tim...

nesnášim nespravedlnost, nejvíc když mě někdo obviní z toho, co jsem neudělala, to mám pak chuť vážně vraždit... to je zas většinou můj důvod k hádkám s rodičema

5 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 26. června 2012 v 14:59 | Reagovat

Jé, to je hezký, že aspoň někomu chybim :D Stejně jsou ty lidi povrchní a zlí a tak dál, ale teď poznali líp i mě a tolik mě neodsuzujou, takže se můžu bavit s víc lidma, to je lepší... Ale bojim se, že příští rok to bude stejný, jako teď...
Jo, máš pravdu, risk je zisk... A já teď spíš získávám, než ztrácim, tak snad to vyjde...
Tohle znám... Někdy nejím vůbec a jindy žeru pořád... A taky jsou kvůli tomu hádky... Dřív jsem mlčela a kam to dospělo... Zkusila jsem mluvit a dospělo to ještě dál... Teď se naštěstí ale ani moc nehádáme, jenom se bojim dvou týdnů společné dovolené... To se obvykle víc prohloubí/znova objeví ponorka...

6 Satine Satine | Web | 26. června 2012 v 15:02 | Reagovat

Taky na sebe nenechám jen tak řvát, musím to vždycky oplatit, zvlášť, když mi ten druhý křivdí. Ale občas se snažím udržet z toho důvodu, abych naštvala tu druhou stranu, která očekává odpověď. :D

7 Filia Filia | Web | 26. června 2012 v 18:33 | Reagovat

já sem asi podobnej člověk ... jako já se občas dokážu uklidnit a jenom poslouchat,ale po většinu doby mám tu tendenci furt odsekávat a bojovat za tu svojí pravdu a proto,když se s mamkou pohádáme,tak teda pořádně.Jediná chvíle,kdy na sebe nechám křičet a jenom si myslim svoje je,když fakt udělám nechtěnou chybu a matka mi to vyčítá. Já hádky jako nesnáším,ale i občas je vyvolávám.

8 pavel pavel | Web | 26. června 2012 v 21:55 | Reagovat

Já myslím že to tkví právě v tom že jsi žena a bratr muž. My muži raději pro vlastní klid mlčíme a myslíme si své.

9 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 27. června 2012 v 12:50 | Reagovat

Držet hubu... hmm asi to bude to správné pravidlo, ale řekněme si - kdo to umí? Já ne. Většinou začnu říkat nějaké svoje argumenty o kterých si myslím, že jsou inteligentní a to rodiče ještě víc rozčílí. Občas se prostě hádkám vyhnout nedá, třeba když na mě taťka řve, že jsem se u reklamy o pražském aquaparku zmínila, že je to super a že bych tam někdy chtěla. Začal řvát, co bych tak ještě chtěla, jestli toho nemám dost. Samozřejmě sem to tak nemyslela, kruci vždyť já tam ani doopravdy nechci.
Babička vždycky říkala, že mám jít do kuchyně a dát si do pusy vodu abych nic nemohla odpovídat. No nefunguje to - voda se dá polknout.

10 Zíťa Zíťa | Web | 27. června 2012 v 13:13 | Reagovat

Já jsem taky hrozně výbušná.
Někde jsem slyšela něco ve smyslu "jsi přece ženská, můžeš v sobě ty pocity dusit do nekonečna." Nechápu, jak to někdo může vydržet- V tomhle ohledu jsem fakt hrozná.

S tím jídlem to mám stejný. Někdy prostě nemám náladu jíst, ale jindy bych spořádala úplně všechno..

11 watchingskies watchingskies | Web | 27. června 2012 v 14:21 | Reagovat

Nesnáším, když na mě někdo řve. Jsem taková ta mírumilovná osoba, která se nerada zaplete do nějaký hádky.Proto  nejsem zvyklá na hádku a řev s cizími lidmi. Ovšem s našima nebo bráchou to jde jedna báseň :) Ale je to tím, že už to slyším od malička.Takže když už se do podobný situace dostanu, tak buď to v sobě dusím a pak vybuchnu nebo to v sobě jen dusím a vybuchnu později :D jsem v tomhle hrozně komplikovaná

12 L. L. | Web | 27. června 2012 v 16:26 | Reagovat

Někdy je lepší mlčet a někdy je lepší se vyřvat, každý je jiný a u každého to funguje jinak. Jsem ráda, že takové věci už řešit nemusím, ale bylo to u rodičů vždycky stejné. Zoo si užij:))

13 bludickka bludickka | Web | 29. června 2012 v 11:11 | Reagovat

Kdysi moje motto bylo: Kdyby každý moudřejší ustoupil, tak si všichni blbci budou dělat, co chtějí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama