Červenec 2012

Život je fakt prímovej...!

31. července 2012 v 21:36 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Půl prázdnin v háji. Nevím, jestli se z toho mám radovat nebo být smutná, tak jsem zvolila neutrální přístup, je mi to tak nějak jedno. Už jsem se aspoň dostala z toho hrozně negativního pohledu na prázdniny, kdy jsem si říkala, že bych je nejradši zrušila. Náhodou jsem teď šťastná. Zaklepu to.

Asi to je proto, že jsem teď byla na dva dny doma. Dva dny zase moct být s ním, po měsíci. Vždycky mě to na nějakou dobu nabije pozitivní energií, když se dostanu domů. Možná jsem moc stereotypní člověk, ale chybí mi ty normální stereotypy, co jsou přes školní rok. Jediný, co mi nechybí je teda ranní vstávání, ale zas si říkám, že to se dá přežít. (Pokud se člověk pak o víkendu pořádně vyspí.)

Začínám se těšit na chatu, kam pojedeme s babičkou. Miluju to tam, protože je tam taková pohoda, klídek. A taky voda, všechno, co k prázdninám patří. Sice mi tam bude chybět Lukáš, ale rozhodla jsem se, že musím nějak regulovat to, jak prožívám to, že s ním nejsem, protože už je to dost přehnaný. To, že jsem brečela na Silvestra, když s náma nebyl, bych ještě dokázala pochopit, protože je to přece jenom takovej výjimečnej den.

Ale přece jeden z mých nejoblíbenějších citátů je Můžeme si stěžovat, že růže mají trny, ale také se můžeme radovat, že trny mají růže. Takže budu ráda za ten týden, protože jsme si to užili na doraz! A o to přece jde, ne?

Zjistila jsem, že když jste bez internetu, jste tak trochu svobodnější. Nebo nevím, jak to popsat. Nejsem ráda bez internetu, pěkně mě to sere, protože internet je o prázdninách to jediný, jak se s kámošema můžu spojit. A ještě dopisy a mobil, ale všichni vždycky než odepíšou na dopis a na mobilu jsem zas omezená kreditem. Takže bez netu jsem naštvaná.

Ale na druhou stranu, člověk najednou má víc času. Spousta času na to, aby psal deník, přemýšlel a psal dopisy. Ale zas když tohohle spoustu času máte tři týdny, začne vám z toho hrabat, že jo. Mělo by se to prokládat. Asi.

No nic. Budu končit. Zase se někdy ozvu. Jo a... musím pořád poslouchat jednu písničku, co jsem našla na blogu Teresy. Něco mi na tom nesedí, ale líbí se mi ta energie, která z toho vyřazuje. "Život je fakt prímovej...!"

Odjezd

25. července 2012 v 21:56 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Je to zvláštní, věřili byste tomu, že vám člověk může chybět už když ho vidíte, jak nastupuje do auta, kterým odjede pryč? Nikdy bych to neřekla, ale v tu chvíli se mi hrnuly slzy do očí. Poslouchám nějakej hip hop. Jeho oblíbenou písničku. Nikdy jsem moc neměla ráda hip hop, respektive českej hip hop, ale když jsem to tu poslouchala skoro týden dejme tomu každej den, tak vám to do hlavy naleze. Navíc, nikdy bych to neřekla, ale ty texty jsou občas vážně dokonalý.

Říkám si, že to asi není normální, mít takovejhle vztah k bratranci. Že přece většinou máte s bratrancema a sestřenicema takovej ten vztah, jak se vidíte jednou za čtvrt roku někde a sice se máte rádi, ale nic moc. Nebo jste věkově úplně někde jinde. A né, že je to pro vás nejlepší kámoš, brácha, člověk, bez kterýho to prostě nejde.

Chybí mi všechny ty věci, co jsme spolu dělali. Jo, vím, že to asi zní divně. Ale chybí mi večerní čištění si zubů a ty výtlemy u toho, kdy jsme se smáli vlastně tomu, že se smějeme a nevíme čemu. Chybí mi ty projížďky na kole, kdy jsme se buď ztratili a nebo začalo strašně pršet. Chybí mi ty výtlemy jenom ze zvířat, co vypadaj divně. Chybí mi ty rozhovory, který jsme vedli celou dobu, co tu byl.

Klidně bych s ním znova šla sbírat houby, i když sbírání hub nemám ráda, protože když něco děláme spolu, tak to vždycky nakonec zábavný je. Takže pak sice místo sbírání hub nosíme nejedlý houby na silnici a čekáme, který auto je přejede.

Když jsem sem přijela, najednou začínaly prázdniny nabírat jiný rozměry, začala jsem být strašně v pohodě, protože to jsem vždycky s ním. Těším se domů, na ty dva dny. Vlastně je to hlavní věc, na kterou se o prázdninách těším. Plus to ještě byl tenhle týden s Lukášem, ale ten už uběhl, takže se to nepočítá.

Říkám si, že ten srpen by mohl být lepší, ale nevím. Vlastně ty prázdniny neubíhají tak pomalu. Včera jsem si psala s jedním kamarádem z bývalý školy a on říkal něco ve smyslu, že mu pořád přijde, že ty prázdniny utíkají pomalu, ale pak nakonec zjišťuje, že utíkají rychle. Možná to je pravda.

Když se nad tím zamýšlím, poslední dny mám pořád co dělat. Včera jsme celej den pracovali a dneska se taky našla zábava. Ale celkově vždycky večer usínám, nemůžu asi hodinu a půl usnout a jak o tom tak přemýšlím, ubíhá mi to děsně pomalu. Nevím proč.


Chtěla bych, aby tu teď byl. Abysme poslouchali tuhle písničku od Zvířat jako každej večer. Abysme si povídali, protože by mi nebylo tak děsně smutno. V poslední době mi pořád někdo chybí. Lukáš, Filip, kámoši, s kterýma jsem byla část července, kámoši ze školy... Je to fakt zvláštní. Ale jo, bude to lepší. To mi teď asi zas něco přelítlo přes nos :)

Prázdninový den... jako dřív!

19. července 2012 v 22:13 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak jsem tu zase po dlouhý době na netu. Heh, takhle jsem začínala i minulý článek, ne? Ale teď by mi mohl ten net pár týdnů vydržet, no. Jsem po dlouhý době zase v pohodě. A né kvůli tomu netu, i když jsem ráda, že si s ním můžu psát. Jde o to, že jsem s Lukášem. Konečně! Po třech měsících. I když teda asi jenom na pět dní, ale rozhodla jsem se, že si tím nebudu kazit náladu.

Dneska jsem s ním byla celý odpoledne a zase to bylo nejvíc v pohodě, jako dřív. Měli jsme sice nandavat novou střechu, ale děda se nějak naštval, takže jsme nedělali nic. Vlastně je mi to docela líto, že je děda v poslední době takovej podrážděnej a všechny bere za slovo. Nemyslím si, že nás chce buzerovat, nebo nám ubližovat, prostě asi jak je starší, tak má takovou náturu. A ani si to neuvědomuje. Jenže pak to dopadá tak, že jsou všichni naštvaný a nic se neudělá.¨

Ale zas je pravda, že jsme si s Lukášem dobře pokecali. Probrali jsme spousty věcí, co se staly za tu dobu, co jsme se neviděli a bylo to fajn. Jeli jsme se projet na kole zas tam někam do háje, kam jsme jezdili loni, když nás přepad ten slejvák a byli jsme úplně promočený. Bylo to hrozně pohodový, jako vždycky, jako dřív...

Nevím, jak popsat ten pocit, když jsem s ním. Takový to, jak se smějete naprostejm hovadinám, jak normálně tyhle věci ani neříkáte, protože by to nikdo nechápal, ale víte, že tenhle člověk to pochopí. Takový to, jak najednou všechny vaše problémy a blbý nálady jsou pryč. Nikdy jsem s Lukášem nedokázala být v depkách. Vždycky, když mi bylo úplně nejhůř, tak on věděl, jak mi pomoct. Zaklepu to :D

Tenkrát, když jsem neměla skoro nikoho, tak to byl on, kdo mě podržel. Asi bych to bez něj taky nějak zvládla, ale bylo by to těžší. Pamatuju si, jak jsem jednou byla nejvíc v háji, fakt asi měsíc a pak jsem mu o tom napsala a on to podal tak, že jsem měla půlhodinovej záchvat smíchu a bylo to nakonec lepší. Nevím, jak to dělá. Asi to je tím, že se známe od narození. Teda od mýho, protože jsem mladší. Asi to je proto, že jsme byli furt spolu. A že mě zná.

No nic. Budu si užívat tyhle dny, protože tohle přece bylo to, co jsem na prázdninách milovala, že jsme mohli bejt dlouho spolu jako to přes rok tolik nešlo. A jo, je mi líto, že letos to bude pět dní, ale říkám si, že by to mohlo být ještě horší.

Jinak... prázdniny ubíhají pořád stejným stylem. Občas se nudím, občas je to skvělý, jako třeba dneska, nebo včera, když jsme byli večer venku s bráchou a kámošem. Taky jsem se rozmlátila na schodech, protože jsem byla úplně mimo, naštvaná, smutná a já nevím co. Mám sedřený záda a naraženou prdel, ale naštěstí jsem si nic nezlomila. Takže musím mít pořád happy náladu, jinak si ještě nějakou nešťastnou náladu něco udělám.

Pořád poslouchám Zvířata. Když jsem měla tu nejvíc blbou náladu, tak jsem si přála být zase na jejich koncertě. Protože tam prostě musíte být v pohodě.

Já vím, že bez pláče nejsou koláče,
že ranní ptáče to zase odskáče.
Kdo pozdě chodí, ženský si vodí,
toho i s kuframa ze schodů shodím.

Miluju ty jejich texty. Vím, že jsou občas takový... ehm, divný, ale proč ne? Zrovna dneska jsme si s Lukášem říkali, jak je to hustý, že ve spoustě těch textů jsou skrytý významy a že člověk často ani nepřijde na to, co to znamená. Že až třeba, když to poslouchá po padesátý, tak mu to dojde.

No nic. Mějte se co nejlíp můžete, protože přece se říká, že prázdniny jsou pro lidi školou povinné nejlepší část roku. Teda né, že bych si to myslela, ale tak proč ne. Snad se zase brzy ozvu.

Setkání po třech letech aneb prázdninová "idylka"

10. července 2012 v 18:04 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak jsem tu zas po dlouhý době. Konečně mám aspoň na nějakou dobu internet. Možná se vám to bude zdát absurdní, ale jsem z toho šťastná jak blázen! Jsem ráda, že se nemusím učit, to jo, ale chybí mi můj normální život. Chyběj mi lidi ze třídy, chybí mi snad i ty cesty autobusem do školy a ze školy.

Teď jsem byla pár dní u babičky. A zas se tam budu vracet. Letos je to celý strašně zvláštní. Začalo to tím, že tam s náma nejel Lukáš. Neviděla jsem ho tak dlouho! A fakt jsem se těšila, že zas pokecáme. Ale nakonec nejel. Asi taky nebyl nadšenej z toho, že místo toho, aby se válel u nás, tak musí makat.

Přes víkend to bylo celkem v pohodě, protože tam přijelo hodně lidí. Zase jsme tam byli ta stará parta. Naposledy jsme se tam sešli takhle všichni asi tak někdy... před třemi lety? Přijel tam totiž jeden osmnáctiletej kámoš a šlo se do hospody. On už byl celkem dost nalitej, když jsme tam šli, takže celá ta cesta byla taková vtipná.

Vzpomínali jsme všichni na starý časy, kdy jsme měli metr dvacet a dělali kraviny. Vzpomínali jsme na to, jak jsme převrhli popelnici, jak jsme dělali bojovky, jak jsme pořádali války a nevím, co všechno dělali. A jak to všechno letí.

"Tyjo, si pamatuju, jak jsme byli metr vysoký a teď slečna si jde do druháku, pán si jde do osmičky, slečna si jde do osmičky, pán si jde do třeťáku, slečna si jde do prváku."

Takhle to řekl. A je to pravda. Zas jsem u toho problému, že čas utíká rychleji než bych chtěla. I když v posledních dnech spíš pomaleji, protože se každá hodina vleče. Vím, že až budu dospělá a někdo se mě zeptá, co jsem dělala v dětství o prázdninách, určitě si vzpomenu na to, jak jsme jako malý měli obrovskou partu. Jo, pořád se tak nějak vídáme, ale spíš individuálně, protože sejít se tam je dost náročný. Jeden má ještě školu, druhej musí na brigádu, třetí není schopnej vstát od kompu a čtvrtej radši nepřijede pro jistotu vůbec. Znáte to, ne?

No, ale většina lidí odjela. Jsem zvyklá být mezi staršíma lidma. Nebo jako jsem mezi nima radši, zas nemusí být starší o padesát let, že jo, ale o rok, dva, nebo aspoň stejně starý. A když jste pak mezi třináctiletýma lidma, cítíte, že už tam nezapadáte. Že už si s těma lidma nemáte nic moc říct. Že už jste každej někde jinde.

Takže nijak moc zábava venku. Většinu času si dělám svoje věci. Nestěžuju si, dokážu se zabavit. Píšu spoustu dopisů, byla jsem děsně šťastná, když mi napsal Lukáš. Taky píšu deník, ale zas když se nic neděje, tak tam není moc co psát a pořád tam psát svoje myšlenky, který se pořád točí dokola, už mě nebaví. Takže si hledám činnosti, u kterých bych mohla poslouchat hudbu.

Přijde mi, že už znám všechny písničky, co mám v mp3, nazpaměť. Aha, takže šest stovek asi nestačí. Mám naposlouchaný další album od Zvířat, diskografii Simple Plan a Living Things už umím snad i pozpátku. Přestože se tak nějak nudím, jsou ty prázdniny celkem pestrý. Střídaj se lidi, s kterýma je trávím a pořád je něco novýho. Ale já nějak nemám na to, abych se z toho nějak extra radovala.

Děsně mi chybí. Co si tak vzpomínám, tak mi takhle už hodně dlouho nikdo nechyběl. A když si k tomu vezmu, že vlastně nedělám nic pořádnýho, fakt mě to sere. Kdybych tam aspoň měla klavír. Zaprvý bych s tím byla schopná zabít klidně tři hodiny denně a za druhý bych aspoň něco nacvičila. Mám tolik skladeb, který chci umět a nemám na to přes rok čas. A tam jenom sedím a dělám kraviny.

Achjo. Je to celkem hloupě zařízený. Ale tak zas, uznávám, že v těch chvílích, kdy jsem zrovna s někým, s kým si rozumím je to fajn. Ono to snad ještě bude dobrý :) Teda.. lepší.