Setkání po třech letech aneb prázdninová "idylka"

10. července 2012 v 18:04 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak jsem tu zas po dlouhý době. Konečně mám aspoň na nějakou dobu internet. Možná se vám to bude zdát absurdní, ale jsem z toho šťastná jak blázen! Jsem ráda, že se nemusím učit, to jo, ale chybí mi můj normální život. Chyběj mi lidi ze třídy, chybí mi snad i ty cesty autobusem do školy a ze školy.

Teď jsem byla pár dní u babičky. A zas se tam budu vracet. Letos je to celý strašně zvláštní. Začalo to tím, že tam s náma nejel Lukáš. Neviděla jsem ho tak dlouho! A fakt jsem se těšila, že zas pokecáme. Ale nakonec nejel. Asi taky nebyl nadšenej z toho, že místo toho, aby se válel u nás, tak musí makat.

Přes víkend to bylo celkem v pohodě, protože tam přijelo hodně lidí. Zase jsme tam byli ta stará parta. Naposledy jsme se tam sešli takhle všichni asi tak někdy... před třemi lety? Přijel tam totiž jeden osmnáctiletej kámoš a šlo se do hospody. On už byl celkem dost nalitej, když jsme tam šli, takže celá ta cesta byla taková vtipná.

Vzpomínali jsme všichni na starý časy, kdy jsme měli metr dvacet a dělali kraviny. Vzpomínali jsme na to, jak jsme převrhli popelnici, jak jsme dělali bojovky, jak jsme pořádali války a nevím, co všechno dělali. A jak to všechno letí.

"Tyjo, si pamatuju, jak jsme byli metr vysoký a teď slečna si jde do druháku, pán si jde do osmičky, slečna si jde do osmičky, pán si jde do třeťáku, slečna si jde do prváku."

Takhle to řekl. A je to pravda. Zas jsem u toho problému, že čas utíká rychleji než bych chtěla. I když v posledních dnech spíš pomaleji, protože se každá hodina vleče. Vím, že až budu dospělá a někdo se mě zeptá, co jsem dělala v dětství o prázdninách, určitě si vzpomenu na to, jak jsme jako malý měli obrovskou partu. Jo, pořád se tak nějak vídáme, ale spíš individuálně, protože sejít se tam je dost náročný. Jeden má ještě školu, druhej musí na brigádu, třetí není schopnej vstát od kompu a čtvrtej radši nepřijede pro jistotu vůbec. Znáte to, ne?

No, ale většina lidí odjela. Jsem zvyklá být mezi staršíma lidma. Nebo jako jsem mezi nima radši, zas nemusí být starší o padesát let, že jo, ale o rok, dva, nebo aspoň stejně starý. A když jste pak mezi třináctiletýma lidma, cítíte, že už tam nezapadáte. Že už si s těma lidma nemáte nic moc říct. Že už jste každej někde jinde.

Takže nijak moc zábava venku. Většinu času si dělám svoje věci. Nestěžuju si, dokážu se zabavit. Píšu spoustu dopisů, byla jsem děsně šťastná, když mi napsal Lukáš. Taky píšu deník, ale zas když se nic neděje, tak tam není moc co psát a pořád tam psát svoje myšlenky, který se pořád točí dokola, už mě nebaví. Takže si hledám činnosti, u kterých bych mohla poslouchat hudbu.

Přijde mi, že už znám všechny písničky, co mám v mp3, nazpaměť. Aha, takže šest stovek asi nestačí. Mám naposlouchaný další album od Zvířat, diskografii Simple Plan a Living Things už umím snad i pozpátku. Přestože se tak nějak nudím, jsou ty prázdniny celkem pestrý. Střídaj se lidi, s kterýma je trávím a pořád je něco novýho. Ale já nějak nemám na to, abych se z toho nějak extra radovala.

Děsně mi chybí. Co si tak vzpomínám, tak mi takhle už hodně dlouho nikdo nechyběl. A když si k tomu vezmu, že vlastně nedělám nic pořádnýho, fakt mě to sere. Kdybych tam aspoň měla klavír. Zaprvý bych s tím byla schopná zabít klidně tři hodiny denně a za druhý bych aspoň něco nacvičila. Mám tolik skladeb, který chci umět a nemám na to přes rok čas. A tam jenom sedím a dělám kraviny.

Achjo. Je to celkem hloupě zařízený. Ale tak zas, uznávám, že v těch chvílích, kdy jsem zrovna s někým, s kým si rozumím je to fajn. Ono to snad ještě bude dobrý :) Teda.. lepší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Faint Faint | Web | 10. července 2012 v 19:52 | Reagovat

One step closer je srdcovka ale HT jednoducho milujem celé. U LP sa nikdy nedá určiť oblľúbená pieseň aspoň nie u mňa ;) Niektoré su slabšie, iné sú zase lepšie.

2 Izzy Izzy | Web | 11. července 2012 v 16:06 | Reagovat

Jj, poznám Scar Tissue, však jedna z najznámejších piesní :)

3 watchingskies watchingskies | Web | 11. července 2012 v 18:40 | Reagovat

Mám v mp3 kolem 300 songů a taky už je znám z hlavy. Kdyby takhle do hlavy lezlo učení... :D Jinak,tyhle vzpomínky na dětství jsou nádherný. Člověk neměl ponětí co je to facebook,ale řešil jen to, s kým půjde ven, s kým kamarádí a nekamarádí.. :D zlatý časy:)

4 Mad Jerk Mad Jerk | Web | 12. července 2012 v 12:59 | Reagovat

Tyjo, myslím že svoji partu z dětství (vážně už nejsem ta malá holčička?) už bych dohromady neposkládala. Rozutekli jsme se a teď se sotva pozdravíme,když se potkáme a poznáme. Čas letí strašně rychle.

Jo, taky jsem si plánovala super prázdniny a místo toho zatím žádná sláva..

5 Amelie Amelie | Web | 12. července 2012 v 16:53 | Reagovat

Je fajn, že umíš hrát na klavír a že tě to baví, to moje dcery to moc nebere.

6 Satine Satine | Web | 12. července 2012 v 20:25 | Reagovat

Přijde mi úplně smutný, že se třeba nevídám s lidma, se kterýma jsem byla před pár lety pořád venku a nedokázala jsem si to bez nich představit. Občas se jen s nějakýma potkám, pozdravím, maximálně chvilku pokecám. Je to divný, jak se lidi schází a zase rozchází. A v klidu, já mám písniček přes osm set a i tak už je mám oposlouchaný.

7 Ovca Ovca | Web | 12. července 2012 v 21:30 | Reagovat

Áno, to poznám. Ste s niekým skvelí kamaráti, ale postupne zo seba "vyrastiete"... A potom ostanú už len pekné spomienky, ktoré už nikdy nebudú také, aké bývali.

8 Zee Zee | Web | 13. července 2012 v 0:11 | Reagovat

tyjo. to já na starý časy vzpomínám sama a z lidma s kterýma jsem se jako malá bavila se občas vídám ale už to neni stejný. a to jakože vůbec. Zvířata jsou super, od nich umim skoro všechno nazpamět, kromě.. pár písniček z Druhý brady a ještě jendoho alba teď si nevzpomenu.

9 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 13. července 2012 v 11:19 | Reagovat

Já mám v mp3 asi 4000 songů (důvod, proč s ní jsou takové problémy, ale stejně mi ještě 4 G volné zbývají), takže je zpaměti všechny neznám :D
Bavit se s víc lidma. Na prázdninách většinou dvě tři holky, se kterýma si nemám vůbec co říct. Bavím se radši se staršíma. Ale nemám partu. Maximálně frendíky, který spolu držej, protože nám nikdo jinej nezbejvá. A štve mě to. Kdybych měla doma volnější režim, šlo by to.
Tak já poslouchám písničky třeba tři hodiny a u toho jenom sedím na posteli a čumím do blba...
Prázdniny s nim... Klidně i jeden den. Ale nejde to... Holt.

10 L. L. | Web | 13. července 2012 v 18:30 | Reagovat

Musíš si ty prázdniny nějak užít. No prostě musííš :D, protože později budeš akurát litovat, že jsi je prosmutnila. Je fajn, že ti chybí lidi ze třídy, je to lepší, než kdybys byla ve stresu z toho, že s něma někdy zas budeš muset být. Dva měsíce prázdnin, to je luxusní doba na spoustu věcí :)

11 Teresa Teresa | Web | 18. července 2012 v 2:31 | Reagovat

Já už si pomalu nemam ani co říct s lidma ve svým věku. Když jsem byla na svý nový škole.. teď teda nerada, ale musím to říct.. na starý... nějak se stalo, že jsem poznala lidi z tak ohromný dálky. S tak jinýma starostma a řečma, že když jsem se vrátila zpátky do svýho města na trvalo.. zjistila jsem, že si vlastně s lidma s kterýma jsem si dřív měla tolik co říct... teď nevím co si s nima povídat, kdežto se staršíma si mam toho tolik co říct. Zvláštní... jak tě lidi, okolí a nějaká uběhlá doba dokáže dostat úplně někam jinam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama