Výsledky prázdninového přemýšlení

6. srpna 2012 v 20:31 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak jsem zas po nějaký době tady. Až mě udivuje, jak se moje nálady střídají jako na horský dráze. V jedný chvíli skoro brečím a v hlavě mi běhají myšlenky o tom, jak mě to tu všechno sere a pak se kouknu z okýnka auta na tu ubíhající krajinu, na ty posekaný pole pšenice, na to, jak je nádherně světle modrá obloha a dojde mi, že to tady miluju.

Dneska jsem jela na kole, sama. A měla jsem pocit, že to nějak nemá smysl, když se nemám s kým předhánět, kdo bude rychlejší, když nemám s kým jet do neznáma s jistotou, že se ztratíme, protože ztrácet sama se nechci. Když zastavím v parku a dojde mi, že tu se mnou není nikdo, s kým bych si tam mohla sednout jako vždycky a povídat si. Ale nějak jsem tyhle myšlenky zahnala někam hluboko do mý hlavy.

Když se koukám za sebe, vidím hrozně moc věcí, co se stalo a už se nikdy nestane. Takový ty věci, co vám dojdou až zpětně. Proto si píšu deník, abych si to pak mohla přečíst a věděla, proč se to stalo. A že se to vůbec stalo. Občas, když poslouchám, jak babička mluví o svým dětství, přemýšlím o tom, jakej to musí být pocit, vědět, že jste starý a mít v podstatě všechno za sebou.

Možná, že to člověk už pak nevnímá a bere to tak, že už toho dost prožil, ale... Nevěřím tomu. Čím dál víc se bojím, že prošvihnu tu nejdůležitější část života. Už mi tak nějak dochází, že když člověk něco fakt chce, tak pro to musí bojovat, že nic nedostane jen tak.

Ale to není to jediný, co mi došlo, když jsem se koukala do minulosti. Všechno se tak strašně mění. Je to zvláštní, že si najednou s nejlepším kamarádem nemáme co říct. Že se najednou jenom šťoucháme na facebooku. Přijde mi to fakt trapný, ale říkám si, že už mu nebudu psát. Že už jsem mu psala minule a že jestli se chce jenom šťouchat, tak že teda jo, že je mi to jedno.

Teda není mi to jedno, ale já prostě neovlivním, co on bude dělat. A víst nucenej rozhovor, je k ničemu. Stejně jako se dohadovat. I když já se vlastně hádat nechci, jenže vždycky mě to tak nasere, že nedokážu bejt klidná. Včera jsem vlastně všechno psala tak, abychom se nepohádali. Asi proto mi to přišlo jako nucenej rozhovor. A bylo to o hovnu.

Zas jsem si dala hrozně moc předsevzetí. Nebo né předsevzetí, já si nikdy nedávám předsevzetí, spíš takový přání, jako co od září budu dělat jinak. Není to nikdy nic převratnýho, ale jsou to takový maličkosti. Předsevzetí typu, že se budu učit pravidelněji, abych se nemusela tolik učit před testama už jsem zavrhla, protože je stejně nikdy nesplním.

Ale řekla jsem si, že se budu víc koukat na filmy. Že už si na to konečně udělám čas, protože mě sere, jak stále narůstá seznam filmů, který chci vidět a stejně se na ty filmy nekoukám, protože jsem líná si je najít a stáhnout. A taky jsem se rozhodla, že budu často volat babičce, že konečně donutím svýho bratrance a sestřenici, který jsem neviděla děsně dlouho, abychom se došli vyfotit, aby babička měla naší společnou fotku. A že se s Lukášem budu scházet aspoň jednou do měsíce. Že to prostě nebude žádný, že se čtvrt roku neuvidíme. Prostě ho budu pořád někam tahat a nebo mu zazvoním před bytem jako jsem to udělala loni v září, když jsem mu vezla lázeňský oplatky!

Jsem zvědavá, co z toho vážně udělám. Nedělám si iluze, že všechno, ale je to fajn mít nějaký cíle, protože za nima pak jdete a hned je to veselejší. A co vy, dáváte si předsevzetí do novýho školního roku (kterej mimochodem stejně začíná až za dlouho), nebo jenom na Silvestra?

Zas se někdy ozvu. Mějte se krásně.

Meg
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Verunka Verunka | Web | 6. srpna 2012 v 21:59 | Reagovat

No myslím, že bys potřebovala povzbudit stejně jako já :-) Takže hlavu vzhůru! Máš ještě měsíc prázdnin, tak proč se trápit se školou? Užívej si léta a sluníčka! (i když já mám co říkat že?)

2 fosforová. fosforová. | Web | 7. srpna 2012 v 1:31 | Reagovat

Takový "malý" přání mám taky. To s tim učením bych chtěla ale dodržet.
S kolem to máš, jako já se skejtem. To je možná důvod, proč ještě umím hovno.

3 V. (Mad Jerk) V. (Mad Jerk) | Web | 7. srpna 2012 v 11:07 | Reagovat

Souhlasím s těma náladama. Ale včera jsem se rozhodla, že si tenhle měsíc užiju a zkusím mít tu náladu co nejlepší. Otázkou je, jak dlouho mi to vydrží, znám se.

Někdy není špatné se jen tak sebrat a jít někam sama. Dá se u toho dobře pročistit hlava.

Nechceš prošvihnout nejdůležitější část života, ale CO je nejdůležitější? Mít rodinu? Najít dokonalého chlapa? Mít skvělou práci?

Předsevzetí si dávám pořád. Hlavně teď. 6e začnu jíst, že budu cvičit, že se vykašlu na problémy a depky..hahaha, nic jsem zatím nedodržela..Ale tobě držím palce. ;)

4 Vendy Vendy | Web | 7. srpna 2012 v 22:18 | Reagovat

To jsou přání, jaká by se dala splnit. Některá obtížněji (třeba to učení), jiné lehčeji (filmečkové dny). Jsou prázdniny, mimo kola a sluníčka by sis mohla dopřát filmovou smršť!

5 Vendy Vendy | Web | 7. srpna 2012 v 22:20 | Reagovat

P.S. líbí se mi tvůj nápad, nechat se vyfotit s bratránkem a sestřenkou pro babičku (určitě jí tím uděláte velkou radost).

6 L. L. | Web | 8. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

Pořád se snažím si dávat takové malé požadavky :)

7 Satine Satine | Web | 8. srpna 2012 v 17:41 | Reagovat

To střídání nálad znám, poslední dobou jsem pořád nějaká divná. Předsevzetí si nedávám ani na Silvestra, protože nikdy nic nevyplním. Ale takový malý přání občas jo, to aspoň není tak velká zodpovědnost a když na ně náhodou zapomenu, nebo je prostě nesplním, tak mávnu rukou a kašlu na to. I když je to asi dost debilní přístup, no.

8 V. V. | Web | 8. srpna 2012 v 20:42 | Reagovat

Ne, F. se nestěhuje. S F. se jenom (asi) nebavíme. Stěhuje se jeden kamarád od nás, se kterým jsem trávila většinu prázdnin..

9 watchingskies watchingskies | Web | 9. srpna 2012 v 22:36 | Reagovat

Dávám si předsevzetí pořád. Je to vlastně moje rutina. Vždycky totiž přijdu s něčím novým, čeho chci dosáhnout. A buď na tom makám nebo ne:). Ale jsem tak trochu lajdák a čekám, až mi věci spadnou před nos samy...takže je to takový..chaotický :)

10 Teresa Teresa | Web | 10. srpna 2012 v 0:56 | Reagovat

Já si myslím, že je člověk v tý době už tak zdeptanej životem, že musí být fajn si přehrát minulost jako nějaký film a zaseknout se na šťastným obdobím...
musí být unavenej životem a hlavně lidmi, že vlastně chápu, když jsou pak starší lidi zavřený doma a na naší generaci koukají s opovržením.... vždyť nám teď nestačí nic, chceme pořád víc..

11 Ovca Ovca | Web | 14. srpna 2012 v 16:10 | Reagovat

Tak ti teda držím palce, aby sa ti tvoje priania splnili, respektíve aby si si ich splnila ty!
U mňa sa strieda s tými predsavzatiami. Samozrejme, určitý zoznam vecí si vytýčim vždy na začiatku nového roka, ale inak nemám žiadne predsavzatia. Občas si trebárs niečo zaumienim, ale nie vždy to splním. Ale mám napríklad pomyslený zoznam kníh, ktoré chcem prečítať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama