Hey!

23. září 2012 v 17:29 | Meggy |  Věci, co musely ven
Začínám mít pocit, že nesnáším víkendy, což už je samo o sobě docela dost špatný. Ale já bych měla ráda víkendy, kdyby to nebyl víkend typu, že jsem celý ty dva dny doma a místo toho, aby dělala ty věci, který si potřebuju udělat, tak dělám úplný hovno. Of course. Zůstala jsem doma, abych se aspoň trochu vyléčila a nebylo mi tak blbě, takže jsem zrušila to, co jsem měla na víkend naplánovaný. Je to škoda, ale chodit celej týden do školy s tím, že vás nesere jenom to učení, ale i to, jak je vám blbě? Ne, díky. I když mě to možná čeká.

Blbý je, že jsem v nějakým divným stavu, kdy mě nebaví nic. Chtěla jsem si číst, ale přečetla jsem pár stránek a přestalo mě to bavit. Chtěla jsem psát deník, ale zjistila jsem, že nemám, co tam napsat, když se nic neděje a psát o tom, jak se nudíte, vás dostane do ještě horší nálady. Chtěla jsem hrát na klavír, ale nejde hrát celej den, že jo. A pak je tu spoustu věcí, co bych měla, ale nedělám je. A pak je budu dělat v týdnu, kdy nebudu mít čas a budu si nadávat, proč jsem to neudělala o víkendu, když jsem se nudila.

Nevím, jestli znáte ten pocit, kdy vás všichni rozčilujou. Nebo aspoň skoro všichni. Občas to tak mám, že každá věc, u který bych se normálně možná pozastavila, řekla si, že ten člověk je debil a neřešila to, mě dokáže vytočit k nepříčetnosti. Říkám si, že mě ten podzim už začíná regulérně srát s vším tímhle. I když pak se za to stydím, protože copak může podzim za to, že jsem psychicky nevyrovnaná?

Včera mě jeden Lukášův kámoš přivedl zase na tu mojí oblíbenou myšlenku, jak všechno rychle letí. Řešili jsme totiž to, jak L. už nemá moc času, když je pořád se svojí holkou. A že ho chápeme, ale že zároveň chápeme sebe, že nás štve, že už ho nemáme pro sebe (haha). No a dneska jsem si prohlížela fotky z dětství (ano, už se tak nudím, že si prohlížím fotky!) a našla jsem pár fakt roztomilých. Třeba jednu, kde ležíme vedle sebe v postýlce, oběma nám je tak okolo roku. A nebo jednu asi v pěti letech, kdy jsme na pouti na něco se koukáme takovým tím pohledem, jak se děti koukají, když něco "důležitého" řeší.

Občas přemýšlím, jestli se někdy budu dívat na fotky z letošního roku, kde jsme spolu a budu si říkat, jak jsme tenkrát byli naivní, hloupý a roztomilý. Né dobře, to si asi říkat nebudu.

Pořád poslouchám Prago. Nemůžu si pomoct, ale ten Katův hlas mě tak uklidňuje a fascinuje. Vím, že většina lidí, když si to poslechne, tak řekne, že se to nedá poslouchat a že je ten hlas hrozně sere. Vím to proto, že jsem to tak taky měla. Nevím, co se stalo, že se ho teď nemůžu nabažit. Hehe, to je taky paradoxní, s nikým jiným než s Lukášem se o tomhle nemůžu bavit, protože to snad nikdo jinej neposlouchá.

/Hey, Prago Union/

Občas se cítím fakt hloupě, když mám špatnou náladu. Spousta lidí řeší doopravdový problémy a já ve chvíli, kdy se mám celkem fajn (zaklepu to!!), mám divnou náladu a pocit, že mě všechno sere. "Bejt je fajn, tak buď rád." Jo, jsem ráda, že jsem, ale nějak nedokážu v tomhle momentě mít dobrou náladu. Vím, že zítra, až půjdu do školy, to bude v pohodě, protože se tam nebudu nudit, ale teď to nejde. Možná i večer to bude lepší, kdo ví. Tyhle nálady jsou většinou přechodný (a proto mě děsí, že to trvá už od pátečního večera).

Možná mi věci docházej pozdě. A není to jenom tak, že vtip pochopím s několika vteřinovým zpožděním, ale tak nějak celkově všechny věci, co se mi dějou si uvědomím s nějakým odstupem času. Nevadí, no. Hrozně obdivuju lidi, který si s ničím nedělají hlavu. Vždycky jsem taková chtěla být. Ale bohužel, jestli někdo takovej je, jsou to většinou chlapy. Možná proto jsem vždycky chtěla bejt jako Lukáš, protože on se přes všechno dokázal přenýst s takovou elegancí, poslat do prdele toho, koho tam poslat chtěl, říct každýmu do ksichtu, co chtěl a neřešil to.

Jednou mi někdo řekl, že působím, jako by mě nic netrápilo, že se pořád jenom směju. Nevím, co je na tom pravdy. Možná se aspoň před lidma, který mě neznají moc dobře, snažím chovat tak, aby to vypadalo, jakože je mi všechno jedno a jako bych si z ničeho nic nedělala. A možná se to snažím dělat i před těma, co mě znají, ale ti mi na to neskočí. Každopádně, být taková doopravdy asi nedokážu.

No nic, mějte se krásně! Protože já se taky hodlám mít dobře! (Zaklepu to!!)

Meg


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | Web | 23. září 2012 v 18:19 | Reagovat

Neboj taky dělám o víkendu úplná hovno. Jen sedim a nic nedělám. Jsem za celej tejden hotovej a pak prost nemám na nic chuť....

2 pavel pavel | Web | 23. září 2012 v 18:25 | Reagovat

Mně na podzimu nejvíc štve ta zima. Teď je mi zima, mrznou mi ruce. A proto mne všechno sere a taky mne nic nebaví.

3 Julcha Julcha | Web | 23. září 2012 v 19:58 | Reagovat

to, co ti řekl Lukáš, že vždycky vypadáš veselá, tak to je pravda, taky si to myslím. Podzim mě štve hlavně proto, že potom bude zima. Nebaví mě lyžovat, nebaví mě bobovat, a všichni jsou z toho na větvi, přitom já sedím doma v bundě a drkotám zuby... Ale zatím možná stačí si říct, že to uteče, a že vlastně žádnej pořádnej důvod k tomu bejt smutná není. Asi nejlepší je bejt doma s kámoškou a třeba něco tvořit... :)

4 Mad Jerk Mad Jerk | Web | 23. září 2012 v 21:24 | Reagovat

Taky bych byla radši nějaký chlap. Maj to v životě mnohem jednoduší.
Ale rozhodla jsem se taky nasadit tu masku toho, že je mi všechno fuk, že budu mrcha, že už nebudu ta hodná. Protože když jsi hodný, lidi toho začnou využívat. A to je špatně.

Ty nálady moc neřeš. Ono je v životě někdy líp a někdy hůř. Hlavní je, ž zítra může být líp. :)

5 Satine Satine | Web | 23. září 2012 v 21:30 | Reagovat

No, to znám. Byla jsem teď asi tři dny doma, protože jsem byla hodně nachlazená a nudila jsem se. Ale ne, že bych si třeba přečetla kousek povinné četby.. K tomu jsem se prostě dokopat nemohla. A podzim třeba nebude tak špatnej.. Je označovanej za depresivní měsíc, ale já to beru tak, že ještě aspoň není ten otravnej smích. :D

6 Satine Satine | Web | 23. září 2012 v 21:30 | Reagovat

[5]: * ne smích, sníh, promiň :D:D

7 watchingskies watchingskies | Web | 24. září 2012 v 14:00 | Reagovat

Já poslední dobou miluju Briana Craina a jeho piano...nemůžu se toho naposlouchat, takovým způsobem mě to uklidňuje....;)
Jak říkám, sedni za klavír a hraj, je to brána do jinýho světa;)
Lidi mi taky říkají, že působím tak, jakoby mě nic netrápilo. Možná mám takovou masku, možná se jen vyhýbám otázkám typu "co ti je?" a odpovědi "nic". Nevím, ale přitom mám pocit, jakobych uvnitř pomalu uhnívala....naštěstí se to neděje moc často :D:)

8 Láša Láša | E-mail | Web | 24. září 2012 v 14:10 | Reagovat

Jo ten podzim leze na mozek a ,,tělo" skoro všem..

9 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 24. září 2012 v 19:50 | Reagovat

Já mam podzim ráda. Dokonce ho miluju. A počasí na mě ani nepůsobí. Jen lidi a události kolem. Nic nevychází. A všechno na mě padá. Mám spíš pocit, že něco míjim. Nebo něco míjí mě. A já bych to měla chytit. A taky mi všechno dochází pozdějc. A pozdě i poznávám spoustu skvělejch lidí. Ani ne za měsíc se stěhujou na druhej konec republiky...

10 Jane Jane | E-mail | Web | 24. září 2012 v 20:44 | Reagovat

Já... nikdy neměla ráda podzim. Fakt ne. Ale teď jsem si řekla, že se přece nenechám ovlivňovat nějakýma stupiditama jako je třeba počasí nebo roční období. Proč by lidi mohly bejt zamilovaný, šťastný a spokojený jenom na jaře?

11 L. L. | Web | 26. září 2012 v 0:20 | Reagovat

Tak to naprosto znám. Na tohle (dlouho očekávané) čyřdenní volno (dneska jsem měla mít denní) jsem si naplánovala tooolik (ne)fajn věcí a skoro nic jsem neudělala. A často se nudím a nic se mi nechce dělat. A tyhle stavy nesnáším a pak jsem naštvaná jako ty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama