Vzpomínková krabička

12. září 2012 v 21:20 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak jo. Začnu jen tak mimochodem, dneska jsem byla u doktora, kvůli tý noze. Nevím, jestli jsem to sem někdy psala, prostě od tý doby, co se mi asi před půlrokem strhnul nehet, nebo jeho polovina, spíš, mi to tam nějak blbě roste a jako teď už to dospělo do stádia, kdy jsem skoro nemohla chodit v botech s plnou špičkou, takže se to muselo řešit, vzhledem k tomu, že já v botech bez špičky nechodím snad nikdy. Ale proto to nepíšu.

Už jsem zjistila, proč mi tak hrozně moc vadila ta bolest, když mi dělaly ty osmičky. Tohle taky bolelo jak svině, když mi tam něco dělala s prstem u nohy, ale byla jsem si jistá tím, že v nejhorším případě můžu tou nohou ucuknout, nebo něco. Jenže u zubaře, když máte umrtvenou pusu, rozřízlou dáseň a do pusy vám teče krev, tak asi těžko řeknete: "sorry, bolí to, doděláme to zejtra."

A když jsem přišla domů od doktora, neměla jsem co dělat, protože se mi nechtělo hned zapínat počítač, takže jsem si prohlížela starý dopisy. V polici mám dvě krabice, jedna je stará krabice od conversek, kam si dávám všechny dopisy, co mi kdy přišly. A už jich tam mám docela dost. No a v tý druhý jsou takový ty různý věci, který nechci vyhodit, ale dělá to bordel, když je to jen tak někde venku v pokoji. Většinou jsou to nějaký papíry, schovaný, co mi kdo napsal, vstupenky, pásky z koncertů...

Číst třeba i dva roky starý dopisy, bylo zvláštní. Nevím, jak to popsat, ten pocit, co máte, když si to čtete a dochází vám, že to něco bylo a už není. A že je to hrozně absurdní. Našla jsem tam spoustu věcí. Dokonce i básničku, kterou mi P. složil jednou k Vánocům, už to budou skoro dva roky. Ta básnička byla tenkrát o tý situaci, co mezi náma byla. Pamatuju si, že jsem se tomu tenkrát smála, jo, nikdy jsem neuměla být taktní. Psal tam, že mě má rád. Zajímalo by mě, co by řekl teď? Respektive, co si myslí teď, protože to, co lidi říkají, není vždycky objektivní. A tenkrát si myslím, že říkal/psal pravdu.

Je to zvláštní, jaký všechny věci takhle najdu, když tu krabici otevřu. Taky jsem našla papíry, na který jsem si čmárala někdy asi před třema lety o hodinách ve škole, když jsem se nudila, tolik citátů, samý texty s linkinama. Mám tam i nějaký psaníčka, co jsem si s někým posílala při hodině, vytisknutý zajímavý rozhovory z chatu, to, co mi kdo napsal. Občas to je i vtipný si číst.

Když se nad tím zamýšlím, schovávám si strašný kraviny. Ale pro mě je to svým způsobem důležitý. Třeba pořád mám v poličce obal od bonboniéry, kterou mi dal Dj vloni k narozeninám. Už to bude skoro rok. Heh. Vím, že to je obyčejná bonboniéra, obyčejnej kus tvrdšího papíru, ale... nemůžu se přinutit to vyhodit. Tenkrát to pro mě hrozně znamenalo, když jsem ho mohla zas po čtyřech měsících ignorování vidět, když jsme zas byli nejvíc v pohodě a kámoši, když přišel na oslavu mejch narozenin, kterou jsem já ani neorganizovala. Jo, od tý doby jsem ho neviděla, ale who cares, asi jsme každej trochu někde jinde. Asi to takhle je dobře, když to tak je. A vím, že když jsme se loučili, tak jsme byli v pohodě. A že se možná nevídáme, nezajímáme se o sebe, ale je to mezi náma v pohodě. Jenom vím, že tohle si chci nechat, na památku?

Bude to asi divný, až si budu třeba za dvacet let procházet tu krabici. Až si budu číst, jak mě měl někdo někdy rád, až si budu číst ty naše dopisy, co si píšeme s J. a který jsou občas fakt vtipný. Až se budu koukat na tu pásku z letošního Majálesu a vzpomínat, jak jsme se s K. motaly po Stromovce a vůbec jsme nevěděly, kam jdeme, jak jsme byly v náladě a měly chuť strkat do všech lidí okolo. Na tohle přece nemůžu zapomenout, ne? Nebo snad aspoň díky těm věcem nezapomenu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Julcha Julcha | Web | 12. září 2012 v 21:38 | Reagovat

asi bych si taky měla ukládat starý vzpomínky. U nás, v malým bytě, se to ale nikam nevejde, a protože celkem mam ráda pořádek, tak uklízim i fotky z počítače. Pak toho často lituju, ale brzo na to zapomenu. To budou časy, až si přečtu starý konverzace na facebooku, kterej jako jedinej zachová všechno... :)

2 Jane Jane | E-mail | Web | 12. září 2012 v 21:58 | Reagovat

Taky mám takovou krabici. Jednu na dopisy a tu druhou na psaníčka s Lenkou, když jsem zažívala svou "první lásku" s Voldemortem, na lístky a pásky z koncertů, starý básně a tak. Už je ale neotvírám, už ne. Ani starý dopisy si nečtu, Deníky skoro taky ne. Protože milión napsaných vět, krásných, obsažných a intelektuálních, je někdy bezcenný proti třem slovům, načmáráným na nějakej papír dva měsíce nošenej v tašce, který jsou tak krátký a vlastně jednoduchý.

3 Láša Láša | Web | 12. září 2012 v 22:25 | Reagovat

Jo taky používám krabici od conversek, na dopisy.
Protože nic jinýho nemám, snad jen staré lístky na koncerty, ty mám po kapsách buď v kundě nebo křiváku, či na svý už několikavrstevný nástěnce.

4 Lola Lola | Web | 12. září 2012 v 22:49 | Reagovat

Tohle znám, taky mám podobnou krabici. Třeba dopisy od matky, když jsem byla ve 4. třídě na táboře. Nebo lístky od vedoucího z tábora, plný filosofických úvah, který jsme si spolu psali, když jsem byla v 8. třídě. A pohledy z různejch míst kameny ze Seven Sisters z Anglie. Taky nic z toho nějak nehodlám vyhodit. A je fakt, že číst si někdy takový starý věci, poznávat svoje písmo z třetí třídy je zajímavý a to moje myšlenkový uvažování většinou dost směšný.

5 Verunka T. Verunka T. | Web | 12. září 2012 v 22:51 | Reagovat

Holky už jsou takový sentimentální...taky mám takovou krabici, od kozaček takže trochu větší, ještě z mýho "předchozího" života. Hooodně dlouho jsem se do ní nedívala, raději, i když jsem na ni před pár měsíci narazila při  přestavbě pokoje. Asi mě trošku děsí, co v ní je. Teď jsi mi ji ale připomněla, tak uvidím. A možná si založím další krabičku, ať pak mám v důchodu nad čím vzpomínat.

6 pavel pavel | Web | 13. září 2012 v 17:13 | Reagovat

Máš čarovnou krabici. Taky jsem takovou měl a musel jasem to spálit, když jsem emigroval a nechal byt tak jaky byl a opustil ho. Škoda. Už mám novou, ale není tak obsáhlá a taková dětská. :(
Chodíš často do Stromovky? Na jaře jsou tam první sněženky. :)

7 pavel pavel | Web | 13. září 2012 v 17:15 | Reagovat

[3]: V kundě? :D

8 watchingskies watchingskies | 13. září 2012 v 18:22 | Reagovat

Přesně!Schovávám si kde co. Dopisy, náramky, blbosti z dětství, cokoliv. Vlastně všechno, co mi něco připomíná. :)
A dělá mi to nehoráznej bordel pod postelí. Milion krabic a tašek...ale zato plných vzpomínek:) Jsem ráda, že v tom nejsem sama.

9 watchingskies watchingskies | 13. září 2012 v 18:23 | Reagovat

A jakou školu?Vojenská. Univerzita obrany;)

10 Filia Filia | Web | 13. září 2012 v 19:31 | Reagovat

Já sem nikdy neměla takovouhle krabičku ... celý můj pokoj je takový skladiště vzpomínek ... nechávám věci takové jaké jsou .. ráda je vídám na stole a ráda si každý den připomenu,co bylo hezký :) ... jediný,co mi dopodrobna řekne,jaká byla minulost je můj deník,ale .. ten už si skoro nepíšu ... já nevím ... vzpomínky já mám vespané "v srdci" a nikdy na ty hezké nezapomínám :)) moje srdce je taková tvoje krabička :)

11 Teresa Teresa | Web | 13. září 2012 v 21:07 | Reagovat

Máš pravdu, je to zvláští číst si něco.. co dřív bylo, ale teď už není.
Nerada to dělám, protože pak nastane ta nostalgie a jen těžko se z ní potom dostaneš, že jo... ale dělam to i přesto, že vim, že mě to akorát zase srazí dolu.

12 Nikka ♥ Nikka ♥ | Web | 13. září 2012 v 21:26 | Reagovat

Já mám asi tak 3 krabice :) Mám tam jakýkoli různý kraviny, třeba i účtenky z nějakýho výletu, nebo tak :D Pak si ještě vedu vzpomínky na frisca [ Přesněji řečeo, když někde s někým sedím a pijeme frisco a a povídame si, tak to fixou apíšu na etiketu a lahev si schovám] :D Divný co? :)
---------------------------
Co se týče komentáře k mému článku:
Já až budu velká budu soje děti maximálně podporovat, a to ve všem jak píšeš :) Ačkoliv mě mrzí, že mě nikdo nepodpoří, tak si věřím a vím, že něčeho jednou dosáhnu :) Díky za názor, jinak já už jsem jim to říkala hodněkrát, ale oni to dělají pořád...

13 Satine Satine | Web | 14. září 2012 v 6:01 | Reagovat

To já mám takovej kufřík. Někdy na prvním stupni základky jsem ho měla na výtvarku a teď ho mám na různé vzpomínkové věci. Občas je hezký se do něj podívat a zavzpomínat si na to, co bych bez těch věcí už dávno nevěděla. Ale pak člověk taky přemýšlí, jak mohlo být všechno jinak.

14 Láša Láša | Web | 15. září 2012 v 0:08 | Reagovat

[7]: Přezdívka mé první kožené bundy. Nechtěj znát celou přezdívku..
Do nedávna jsem jí ještě nosil,teď už jsem si pořídil křivák..

15 Vendy Vendy | E-mail | Web | 15. září 2012 v 20:47 | Reagovat

Tyhle blbosti, jak říkáš, jsou náramně cenný. Hlavně pro tebe. Jsou totiž věci, které se nedají ohodnotit, vyčíslit, ani ocenit - a to jsou vlastní vzpomínky a věci s nimi spojené.
Je to trochu jako návrat do minulosti, takový malý stroj času. Když čteš nějaký dopis, dostaneš pocit dejavu. Jako by ses vrátila do té doby. Cítíš třeba vůni jahod v kuchyni. Nebo něco, co se spojovalo s tou chvilkou, kdys třeba četla dopis...
Tyhle krabičky si schovej, nevyhazuj to. Ani obrázky, které jsi malovala, ani básničky...
Jednou to bude parádní jízda napříč časem.

16 L. L. | Web | 15. září 2012 v 21:25 | Reagovat

Taky mám takovou krabičku, na staré vzpomínkové věci i na dopisy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama