Listopad 2012

Místo piva jahodovej čaj

9. listopadu 2012 v 21:10 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak jo. Jsem tak trochu nemocná, takže jsem nemohla ani chodit do školy. Je to zvláštní, ale občas mám takový ty pocity, jakože když nejsem v tý škole, tak o něco přijdu. A teď nemyslím tu látku, i když to je taky otrava, dopisovat si potom všechny ty sešity. Mám prostě nějaký nutkání být pořád mezi lidma, jinak se chovám divně.

Říkala jsem si, že ten čas nějak inteligentně využiju, když teda budu doma, že se třeba budu učit, nebo dělat takový ty věci, co chcete udělat, ale není na ně čas, ale samozřejmě jsem celou dobu ležela v posteli s notebookem a koukala na Naruta. Jo, zase jsem to začala sledovat, respektive, né, že bych začala, spíš jsem pokračovala. Zajímalo by mě, jestli to někdy dokoukám do toho pomyslnýho konce.

Vlastně sledování Naruta je taky taková ta věc, co chci dělat, ale není na to čas, ale nepřijde mi moc efektivní dva dny v kuse čumět na kreslený seriál. (I když není žádnej lepší než tohle!)

Pořád jsem si říkala, že tu nemoc přechodím, ale nakonec jsem to nějak nedávala. Bylo to hrozně zvláštní, ale už jsem prostě měla pocit, že nemám sílu na nic. Na školu, na učení, na ranní vstávání, na jídlo, na cokoliv kromě spaní. A pak takovej ten pocit, když se vzbudíte v půl sedmý večer a chce se vám dál spát, ale říkáte si, že přece nemůžete prospat celej den.

Nevím, čím to bylo, ale měla jsem pocit, že vlastně nedělám nic jinýho, než že chodím do školy a učím se. Protože jak mi bylo blbě, nechodila jsem ani nikam ven a odpoledne jsem se učila. Neříkám, že to není dobrej pocit, vědět, že vážně do tý školy něco děláte, jenže prostě nejde to tak dělat furt. Zase mám takovej ten svůj sen, mít co nejlepší známky můžu mít.

Hrozně často si teď přemýšlím o budoucnosti, abych se uklidnila a nemusela přemýšlet o minulosti, která mě dohání k špatným náladám. Jsou lidé, kteří vám na otázku, co si přejí do budoucnosti odpoví, že si radši nic nepřejí, protože se to stejně nevyplní. Neříkám, že se všechny sny lidem vyplní, ale nedokážu si představit svět bez toho, abych v něco nevěřila, v nějaký hloupý vize budoucnosti.

Jenže možná v tomhle jsem pořád malý dítě, který věří, že to bude fajn. Myslím, že každej v to musí věřit, že každej si v skrytu duše musí myslet, že to nakonec bude dobrý.

Mimochodem, pořád musím poslouchat tuhle písničku a už mi to vážně leze na nervy! Vždyť tohle já nikdy neposlouchám.


Přijde mi, že teď jak začíná být zima, je na všechno ještě míň času. A je to nelogický, když je toho času pořád stejně, akorát se dřív stmívá. Nemělo by to na to mít vliv. Trochu se mi stýská po těch teplých odpoledních, kdy se mohlo lítat venku v kraťasech a tričku, poslouchat ska, pít pivo a bejt v pohodě. Jasně, teď si člověk taky může pustit ska, může si otevřít láhev piva a rozplývat se nad deštivým počasím. Achjo... Radši si jdu dát jahodovej čaj.