Leden 2013

White (shits) stripes

19. ledna 2013 v 21:28 | Meggy |  Věci, co musely ven
/The White Stripes, Seven Nation Army/

Měla bych jít domů...Huh. Nevím, co sem chci psát, ale vím, že psát potřebuju. Potřebovala bych pět volných dní, který bych mohla strávit pouze psaním deníku a čtením knížek, aniž by se mi stávalo, že se dostanu do špatný nálady z nedostatku společnosti jiných lidí. Ale to bych asi chtěla moc.

Piju hnusnej zázvorovej čaj, kterej ze srdce nesnáším, ale říkám si, že když už mám hnusnou náladu, proč si jí nezlepšit zázvorovým čajem. Nemám sílu vymýšlet smysluplný věty, ale přitom toho je tolik, co potřebuju říct. Je to divnej pocit. Přemýšlím o tom, co bych chtěla. A nevím.

Už hodněkrát v životě se mi stalo, že bych věděla, co chci, ale nevěděla, jak toho docílit. Vždycky jsem si snila všemožný píčoviny s tím, že se stejně nestanou, protože to nejde. Teď vím, co se stane, když udělám tohle, vím, co se nestane, když něco neudělám. Vím všechno, myslím si, že jsem si vědoma i všech možných následků, ale nechci si je připouštět.

Chápu, že když to čtete, tak vám to přijde jako strašný hovna. Upřímně mně to přijde jako strašný hovna, když o tom přemýšlím. Je to hezký říkat si, že máte v hlavě hovna. Kdyby se myšlenky měřily v hovnech, už mám v hlavě pěknou sračku.

Sakra. Já takhle psát nechci. Jenže nedokážu psát jinak. Nedokážu si přestat dělat srandu z toho, že si seru život. Nebo si možná jenom říkám, že si seru život. Já tomu moc nerozumím.

Poslouchám starý písničky. Jako je Blue Effect, Richar Muller, Team, Katapult. Je v nich taková divná nálada, kterou mám.


Chtěla bych si přijít zase jakože všechno dávám. Jakože se chovám správně, jakože všechno, co se děje je oukej. Nevím, asi jsem si na ten pocit moc zvykla? Já si nestěžuju, že se mám špatně. Jenom mám v hlavě zmatek, kterýmu nerozumím. Bude to tím, že je zima? Z tý bílý barvy mě bolí oči...

Everything about nothing

12. ledna 2013 v 20:49 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Zjistila jsem, že už nějak nevím, jak začínat články. Vím, co chci napsat, možná i vím, jak skončit, ale nevím, jak začít. Divný. Asi už jsem přišla o veškerý svůj talent na psaní. Achjo. No nic. Už jsem stejně nějak začala.

Poslední týden byl dost k nepřežití, co se týče školy. Fakt jsem se každej den učila jako idiot a paradoxní je, že v pátek už jsem na to byla navyklá a vážně jsem měla pocit, že se nudím, když nemusím dělat nic do školy. Divný. Možná bych vážně šla dělat ten úkol z matiky, kdyby mi nepřišlo zoufalý, dělat v pátek něco do školy.

Hodně jsem přemýšlela o tom, kolik věcí mě dokáže nasrat. Že mě vlastně každej den, každou hodinu, někdo nebo něco sere. A že je to úplně příšerný, jak jsem pořád kvůli něčemu naštvaná, přitom skoro nemám důvod. Dělala jsem na biologii nějakou prezentaci o meningitidě a říkala jsem si, že spousta z nás denně řeší všechny možný hovna a přitom na světě je tolik věcí, který jsou mnohem horší.

Jo, je mi to jasný, že když vám někdo ukradne peněženku s pěti tisíci, tak se asi málokdo bude radovat z toho, že se můžou stát i horší věci, ale prostě když se nad tím zamýšlím "s chladnou hlavou", přijde mi to hrozně absurdní. Vždycky si pak nadávám, že řeším tolik nepodstatných věcí.

Všichni teď řeší, kdo bude prezidentem. Jo, vím, že to je asi podstatná věc, nikomu to neberu, ale nejde mi nesmát se těm lidem, co si píšou statusy na facebook, že nechtějí, aby to byl tenhle a pak si tam v komentářích hádají s ostatníma o tom, že ten "jejich" je nejlepší, přitom jim ještě ani nebylo tolik, aby mohli jít volit. Jo, asi to je divný, ale nedokážu se tomu nesmát.

No nic. Tohle asi lidi budou dělat pořád. Další věc, co jsem zjistila, že jsem zase v tom stavu, kdy buď nestíhám, nebo se nudím. Vlastně mě nudí i psát teď ten článek. Ale není to tím, že by to bylo tak nudný, ale spíš tím, že jsem tak znuděná, že by mě jen málo co dokázalo "odnudit". Achjo, už zas píšu hovna.

Mějte se krásně.

Meg

If everything makes you angry... all day.

4. ledna 2013 v 18:29 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Tak jo, zase začala škola. Včerejšek byl celkem oukej, protože jsme do školy šli jenom na jednu hodinu kvůli poruše topení a to se celkem hodí, ale... od včerejšího večera mě všechno a skoro každej sere a vážně mám pocit, že už to není náhoda. Když vás nasere jeden člověk říkáte si, oukej. Když vás pak celej večer sere biologie, tak si říkáte, že to se tak před testem děje pravidelně. Ale když vás to nasere ještě ráno, když ten test poserete, už to není zas tak vtipný. A pak když místo suplovanýho tělocviku musíte psát slohovku z češtiny a dáte peníze nějakým koledníkům, přičemž si myslíte, že by to aspoň mohlo jít na charitu.

A když jdete vyzvedávat fotku s tím, že zjistíte, že tam je zavřeno a jdete si koupit lístky, který tam nemají, i když na netu je napsáno, že jo. Shit. A zjistíte, že jste se na to všechno teda mohli vykašlat a nejezdit do centra, jet domů a využít jinak ten čas, to už jste potom pořádně nasraný.

No nic, tak už jsem tu vypsala všechno, co mě naštvalo a teď můžu začít být optimistická. Ještě, že je víkend. Paradoxní je, že mě ta škola po Vánocích sere asi tak pětkrát víc než před nima a to jsem jí už taky měla plný zuby. Nesnáším leden. Ty všechny testy a takovýto vytahování známek, hrozně mi to prostě vadí. Navíc mám pocit, že letos to nějak nedám podle svých představ a pak budu děsně naštvaná.

Zjistila jsem, že jsem se stala závislá na lacích na nehty. Jo, vím, že je to fakt trapný. Nejsem na to nějak pyšná, ale dneska jsem zase šla do drogerie a jeden si koupila. I když jsem k Vánocům dostala tři a slíbila jsem si, že si teď ani jeden nekoupím a budu vypotřebovávat ty, co mám. Fakt je to divný, ale měla jsem úplně takovej... já nevím, skvělej pocit, když jsem si vybírala ten lak. Jsem na tom fakt špatně.

Zase hodně poslouchám Zvířata. To nový album je geniální! Ale díky němu jsem začala zase poslouchat starý alba a zas mám nějakou chuť jít na koncert.


Vlastně asi ani nejde o ten koncert jako spíš o to, že mám chuť někam jít, abych na to pak mohla vzpomínat, jakože jo, něco jsem zažila, nějakou akci. Já nevím, klidně by šlo jenom jít do divadla, kde bych se zasmála a pak si do deníku nalepit ten lístek a moct si říct, že nesedím jenom celý dny na prdeli.

Dneska jsme se o tom bavily s K., že od září jsme už chtěly jít na tolik akcí a vždycky to nevyjde z důvodů jakože jsme nemocný, nebo že se nedomluvíme a nebo prostě, že jsme líný. A že je to hrozně absurdní, že bychom toho mohly tolik zažít, ale my ne, my jenom furt sedíme a stěžujem si, jak se nudíme. Of course.

A budu mít koncerty. Dva. Je to vážně divný, ale těším se. Nevím, nějak mě teď ten klavír bere. Zaklepu to! Je to divný, ale občas mám fakt období, kdy mám chuť hrát furt a učit se nový věci a dokonce! mě občas popadá i to, že chci cvičit stupnice a tak, abych si zlepšila techniku. Bohužel to není pořád. Kdysi jsem vážně přemýšlela o tom, že bych to šla studovat jakože fakt. Jenže na to bych zaprvý neměla asi talent. Teda já nevím, jsou lidi, co mi říkají, že hraju pěkně, ale upřímně, on vám někdo bude říkat, že hrajete hnusně?

No nic, kurva, zas jsem se rozepsala. Ale jsem ráda, že píšu. Zaklepu to!

Mějte se krásně a přežijte leden plný nástrah ve škole. Bude hůř!

Meg

Jak na Nový rok...

1. ledna 2013 v 20:04 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Oukej, tak se asi vracím. Myslím. Teda. Řekla jsem si, že dneska budu dělat nějaký inteligentnější věci než normálně, protože jak na Nový rok, tak po celý rok. Ale nejsem si jistá, že se mi to moc daří. Snažila jsem se učit aspoň chvíli, vlastně jenom proto, že jsem chtěla dělat nějaký užitečný věci.

Vím, že jsem dlouho nepsala, je mi to líto, ale nějak jsem srala úplně na všechno. Před Vánocema se mi povedlo začít znovu psát deník, do kterýho jsem nepsala měsíc! Je to docela smutný, když si vezmu, jak dlouho už ten deník píšu. A že teď prostě přestanu jenom proto, že nejsem schopná přijít domů a nezapnout počítač a místo toho otevřít deník. Heh. Je to divný.

Nevím, jestli budu zas psát blog, i když bych chtěla. Vždycky mě nejvíc sere, že hrozně píšu a pak najednou se seknu a už to nejde. Nevím, čím to je. Hlavně mi přijde, že už zase mám ten blok, že nejsem schopná sem psát všechno. Hrozně mi vyhovovalo, když jsem prostě přišla a psala sem všechno, co jsem měla v hlavě. Bylo to takový jednoduchý, protože jsem vlastně nikdy nemohla mít tajnosti, když to bylo na netu. Ale teď to nějak nejde. Asi proto, že jsem dlouho nepsala.

Poslední dobou jsem pořád tak trochu nastydlá. Pořád se to tak nějak otáčí a když mi je už dobře, tak zas chvíli jsem venku a ne. Ale dokud mi je tak, jak mi je teď, tak si nebudu stěžovat. Bylo hůř.

Silvestr byl geniální. Nebylo to nějaká chlastací akce, ale možná právě proto to bylo hezký. Byli jsme s pár kamarádkama u K. doma. Ony to teda především byly její kamarádky a její sestřenice, ale jsou strašně fajn a už jsem je trochu znala předtím. Zas nechci tvrdit, že jsme vůbec nic nepily, ale jenom trochu. Vlastně jsme celej večer kecaly a smály se a pak jsme se šly podívat o půlnoci ven na ohňostroj.

Fakt si přijdu jak v jiným světě, když všude slyším jenom rány a vidím barevný světýlka. A pár metrů do nás pouštěli nějaký lidi takový zvláštní rachejtle, co vydávaly hrozně divný zvuky a musely z nás mít hroznou srandu, protože jsme se toho vždycky všechny strašně lekly a vylítly jsme.

Pak jsme s K. asi do šesti řešily různý blbosti jako politiku a lidi, když holky už šly spát. Přijde mi hrozně zvláštní, že v roce 2012 jsem potkala nějaký lidi a přitom jsem toho prvního ledna minulýho roku vůbec nevěděla, že je potkám. A je to tak divný přemýšlet o tom, že třeba letos potkám taky lidi, který vůbec neznám. Všechno je hrozně nevyzpytatelný.

A co vy? Jak jste si užili Vánoce a Silvestra a všechno?! :)

Meg