Březen 2013

Nenávist v podobě úsměvu

9. března 2013 v 12:26 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
Dlouho jsem nevěděla, o čem mám psát. A vlastně to pořád moc dobře nevím. Když člověk nějakou dobu píše každý den, píše deník, blog a sem tam nějaký dopis, tak je pak hrozně těžký po dvou měsících nepsaní skoro ničeho, začít zas psát. Nevím, jak popsat ten pocit, přijde mi, že to stejně nemá cenu, že už jsem beznadějně ztracenej případ.

No nic, jak bych začla. Novýho není nic, mimo to, že mě to sluníčko děsilo, protože mi připomínalo, že už bude jaro... a sakra, jak to všechno mohlo takhle rychle utýct?

Ale nevadí. Včera jsem byla děsně naštvaná. Seděla jsem ve škole, koukala na všechny ty lidi a přemýšlela o tom, kolik z nich se navzájem nesnáší a hrajou to. Bavily jsme se o tom s K. a ta říkala, že by jí zajímalo, jak by se k sobě lidi chovali, kdyby věděli, kdo je všechno nesnáší. Celkem zajímavej nápad.

Jsem naštvaná, když vidím, jak se lidi nesnášej a pak k tomu druhýmu přijdou a začnou se bavit jako nejlepší kámoši. Vadí mi to. Přemýšlela jsem o tom, že to dělá každý. Takže to asi musím dělat i já? Jenže pořád mám pocit, že když mě někdo zrovna štve, tak se vyhýbám jeho přítomnosti, nevyhledávám jí a nesnažím se k tomu člověku chovat nějak přehnaně moc mile, když to není nutný. Tak sakra, proč to ostatní dělají?

Všichni v sobě zadržujou vztek. Pořád. A vím, že to dělám i já. Jenže dnešní svět nám neumožňuje se svobodně projevovat, aniž by to neslo následky. Mám ráda náš vztah s K., protože si můžem nadávat do idiotů a pak se začneme tlemit a všechno je okay. Zaklepu to. Občas, když mě někdo naštve, mám chuť za ním jít, začít na něj řvát, že je idiot a vynadat mu za to, co udělal. Ale nemůžu to udělat, protože lidi nezapomenou, že jste na ně byli hnusný.

Nemůžu kvůli tomu, že mám občas na někoho vztek přicházet o lidi. Ale myslím si, že kdyby lidi k sobě byli upřímný, bylo by to na světě lepší. Jasný, nemusíte říkat úplně všechno. Stačí neříkat lži. Možná by na světě bylo moc násilí, ale bylo by fajn, když vás někdo naštve, poslat ho do háje, aby to věděl.

Možná vám to celý přijde jako blbost, co tu píšu. A možná to celý blbost je, netvrdím, že ne. Ale zkuste se zamyslet nad tím, kolik lidí byste někam poslali, kdybyste mohli. Kolika lidem byste řekli věci, který byste jinak nikdy neřekli?

Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala, důvody znáte. Teď bych tu neměla být týden. Zaklepu to. Snad se zas pak ozvu. S novýma věcma o tom, jak se lidi chovají. Doufám, že nebudu naštvaná.