Červen 2013

"A člověk si může být jak moderní chce..."

2. června 2013 v 21:28 | Meggy |  Obvyklé zamyšlení
V poslední době mi přijde, že se od všech lidí zase strašně vzdaluju. Teda né úplně od všech, samozřejmě, čím dál je člověk některým lidem, tím blíž musí být jiným. Ale občas je těžký si na to zvyknout. Občas mám pocit, jakože dřív jsem se tak nějak víc dokázala zapojovat do kolektivu, že jsem víc dokázala říkat hloupý věci, abychom se smáli a aby se začlo konverzovat. Že teď už si prostě řeknu, že radši budu mlčet, protože nechci říkat blbosti.

Nevím, jestli to je správný, nebo ne. Ale na tom asi nezáleží. Vždycky si říkám, proč si vlastně stěžuju, když všechno je tak nějak v pohodě. Nevím, co mi v životě chybí. Možná nějaká jiskra, nějaký nadšení, něco novýho, co by nebylo pořád stejný, ale zároveň si hledáním toho uvědomuju, že všechno to stejný je stejný víc než si myslím a že není cesty, když člověk má rád stejný věci a chce něco novýho.



Uvědomuju si, že si pořád stěžuju, jaký jsou lidi. A že všichni si pořád stěžujou, jak jsou lidi hloupý. A nikdy si neuvědomí, že každý z nich je taky člověk. Možná je hloupost si na někoho stěžovat. Stojí za to podívat se na sebe.

Mám problém psát. Byli jsme se školou na výletě a celou dobu v autobuse jsem přemýšlela. Zase jsem začala poslouchat Prago. A už i dokonce K. se to líbí, takže to je super. Můžeme poslouchat spolu a kašlat na všechny, co říkají, že Prago stojí za nic.

Fascinuje mě, jak člověk poslouchá tu písničku a pokaždý na ní najde nějakou novou myšlenku. Nebo né úplně pokaždý.. ale skoro jo. Dneska jsem si uvědomila, že zítra začíná poslední měsíc tohohle školního roku. Děsí mě to. Asi bych čekala, že budu mít nějakej speciální pocit. Jako loni. A nemám ho.

Nedokážu si představit, že odejdu na prázdniny a budu mít tenhle pocit. Takovej, jakože vlastně pořád je školní rok, že to hrozně rychle uteklo na to, aby byly prázdniny.

Počasí mě děsí. Povodně mě děsí. Když na to koukám, tak mi to přijde jako něco hrozně nereálnýho. Samozřejmě, kdo neslyšel o povodních v roce 2002 a o tom, co bylo v Praze. Ale tenkrát jsem byla malá a fakt jsem nevnímala a najednou to vidím a přijde mi to hrozně reálný. Jak řekl Lukáš... je to jen důkaz toho, že člověk si může být jak chce moderní, ale příroda s ním vždycky vyjebe, když chce.

Snad se to zlepší. Zaklepu to! Doufám, že se Vás to nějak akutně netýká. Mějte se krásně.

Meg